Pani Krumpalova, moje manzelka je sice z Pekingu, ale ma americky pas. Uredni veci mame ve srovnani s vami velmi jednoduche, svatbu jsme totiz meli v Pruhonicich u Prahy a tim padem mame ceske doklady a take oficialni preklad oddaciho listu do anglictiny z CR. V Cine to akceptovali a diky tomu mame oba dva v Cine trvaly pobyt a problemy, co mate vy, se nas nastesti netykaji. Plus manzelka ma trvaly pobyt i v CR :-). Ale dokazu si predstavit, jak je stresujici ziskat treba "apostilu" v zemi, kde pojem notar v podstate nikdo nezna. Mimochodem neni to specialita Ciny, Singapur byl stejny, notar je tam vec dost neznama. At se dari a hezky den.

Ja jsem pred tydnem a kousek letel z Xi'anu pres Lisabon do Prahy. Mel jsem tam 7 hodin 20 minut cekani a o cca 10 minut mi letadlo uletelo. Takze dalsi test (jen antigenni) a letel jsem o den pozdeji.

Dejte si na to pozor, pred co poletite. Asi je idealni Amsterdam, protoze letadel do Prahy leta docela hodne. Dal bych si pozor na Brusel, letadlo leta trikrat tydne a pokud vam uleti, tak si tam pockate. A urcite si kupte letenku Sanghaj Praha (nebo kam letite), jinak by zmeskane letadlo v prestupnim miste byl vas problem a ne problem letecke spolecnosti, pripadne cestovky. Mel jsem listek az do Prahy pres Ctrip a ti mi zaridili prebukovani na dalsi den.

Při vzpomínce na martyrium získat dceřin oddací list z Jamajky ve formě akceptovatelné pro mezinárodní matriku v Brně (ty naše háčky a čárky!) vám přeji pevné nervy a úspěch.

Malá perlička. Chybějící háčky a čárky nakonec rukou doplnil oddávající úředník a k tomu byl přiložen oštemplovaný úřední doklad, že tak učinil vskutku on a ne jen tak někdo nepovolaný.

Je to opravdu složité, ale naštěstí se většinou nakonec vždy najde někdo, kdo si umí poradit a pomůže.

Trochu všetečná otázka. Tak se nějak domnívám, že jste tam provdaná za Čínana. jestli je to ta, jaké je vaše příjmení" Jak ovládáte mandarinštinu?

Máme tu známou Češku, která prožila svůj život od jednoho roju života až do 21 let na Thajwanu. Vychodila tam školu i školu zdravotních sester. Její 'první' jazyk je tedy mandarinština. Její matka, Češka, ovdověla a provdala se za Čínana z Thajwanu, měla roční holčičku (tu naší známou z prvního manželství.) Česky mluví se silným akcentem. Dělá nám průvodkyni po Chinatownu zde ve Vancouveru a chodí s námi do čínských restaurací a radí, co jíst a co ne, protože ví, jaké jsou naše rozmazlené žaludky. Velice milá paní. Vám karma

Za příspěvek i karmu moc děkuji!

Moc ráda se dozvídám o osudech lidí z různých koutů světa. Všechny jsou svým způsobem neobyčejné.

Mandarínštinu ovládám dobře, ale ne na úrovni, kdy bych byla naprosto soběstačná - například při komunikaci s úřady. Měla jsem na škole v Šanghaji delší období vzdoru - proti učení, čínštině i Číňanům, a od té doby mi to učení jde pomalu, zlenivěla jsem. Ale v poslední době, i proto, že vlastně nemusím, jsem tomu zase přišla na chuť.

V Číně si ženy neberou příjmení svého muže. Otec mého muže se jmenuje Lv Meili (zní to spíš jako dívčí jméno - Krásný Lv :-) ) a maminka se jmenuje Ye Lidi. Příjmení má manžel po otci, ale slyšela jsem, že když mají dětí víc, jedno dítě se může jmenovat po otci, jiné po matce. Příjmení si nechám změnit na Lv Krumpálová. V rodině nemáme žádného mužského nástupce, tak by s naší generací moje příjmení vymizelo, takhle ho snad předáme dál, pokud budeme mít syna. V Číně mi ale všude říkají čínským jménem, i v nemocnicích i na úřadech, i když na dokumentu je moje české jméno.

Překladatele jsem si nikdy neplatila. Přeložila jsem si dokumenty sama,

nenapadlo mě, že budu muset mít svůj rodný list v angličtině, když se tady budu vdávat. oddací list i manželovo umrtní list jsem zasílala do Washingtonu se svým překladem a oni papíry pouze orazítkovali. Nikdy jsem neměla překladatele.

Když jsem si vyřizovala papíry na studium v Číně, tak jsem si většinu také přeložila sama. Čínský oddací list je hodně jednoduchý, přeložila bych ho do češtiny za chvíli. Bohužel, řekli mi, že musím mít překlad od překladatele uvedeného v jejich seznamu. Kvůli pandemii, i že nás trochu tlačí čas, to nechci riskovat a vyběhám si to celé podle návodu.

Možná by jste měla změnit název blogu na Zda se dostaneme z Číny domů. Jinak Vím držím palce, ráda Vaše blogy čtu. Člověk si rád přečte nebo poslechne v době kdy je proti Čině i Rusku vedená některými politiky kampaň co se tam děje od těch zasvěcených kteří tam žijí a ne od těch kteří to mají z tisku a internetu. Nevadí ať to jsou i záporné zprávy vždyť nikde to není ideální.

Moc děkuji za zprávu i povzbuzení, Radko!

V Číně jsem si sama prošla takovým cyklem, kdy jsem sem přijela jako zamilovaná do čínské kultury a všeho kolem. Byla jsem otevřená všemu, všechno jsem chtěla pochopit a omlouvala tím, že je to jiná kultura a oni to vnímají jinak. Potom se mnou lidé, které jsem respektovala, několikrát vyběhli. Čím víc jsem rozuměla čínsky, tím rychleji se i ty další iluze rozpadaly. Měla jsem hodně temné období odmítání všeho čínského (a to jsem byla stále v Šanghaji), protože to prostě bylo jinak, než jsem si to doma v Plzni malovala. A to jsem i tam byla v intenzivním kontaktu s Číňany. V posledních letech už jsem konečně tam někde mezi. Vidím to dobré, co mi Čína a život v Šanghaji přináší, a k nelibosti spousty lidí, je toho spousta. Ale vidím i to špatné kolem. Zároveň i ze zkoumání zpráv z jiných koutů světa vím, že je těžké udělat si něco opravdu objektivní názor, pokud tam člověk nějakou dobu není. Mohu komentovat, co znám ze Šanghaje a míst, kde jsem pobyla delší dobu nebo tam mám přátele. Jak je to ve zbytku země? To vím jenom ze zpráv, jako ostatní. Jen díky znalosti jazyků mám přístup k větší škále informací.