O čem se teď mluví v čínských médiích?

Každý den se na nás valí spousta nových zpráv a někdy je nejlepší si prostě vypnout telefon. V současné situaci ale musíme vědět, co se kolem nás děje. O čem se v posledních dnech hodně mluví v Číně? Je toho samozřejmě spousta...

Poté, co se v Číně začala situace zlepšovat a vláda přijala spoustu velice striktních opatření a začalo se dařit pacienty léčit, spousta lidí začalo utíkat do Číny. Spousta z nich za každou cenu.

Číňanka, která získala australské občanství (musela se tím pádem vzdát čínského pasu) se potom, co se v cizině situace zhoršila, rozhodla se vrátit do Číny. Během dvoutýdenní karantény si zašla zaběhat. Zahlédla ji policie a požádala, aby se vrátila domů, protože neměla potvrzení, že splnila povinnou lhůtu. Slečna to odmítla s tím, že se snaží udržet v kondici, aby neonemocněla. Na další naléhání policistů se dala na útěk a hystericky křičela o pomoc. Několik lidí ji natočilo a video umístili na internet. Video viděla společnost v Austrálii, pro kterou pracovala, a okamžitě jí dala výpověď. Na to následovala reakce čínské vlády, která rozhodla, že se má slečna kvůli nezodpovědnému chování vrátit do své nové domoviny. Než ji ale stihli vyhostit, Austrálie uzavřela své hranice a ona se nemohla vrátit. Nicméně, v Číně také zůstat nemůže, tak čekáme, co se s ní stane.

Další paní, tentokrát s americkým pasem, se také dostala do popředí zájmu všech médií v zemi. Měla teploty a cítila se nemocná. Rozhodla se tedy nadopovat prášky na sražení teploty a s rodinou nastoupila do letadla směr Čína. V letadle ji kontrolovali čtyřikrát a vždy prošla. Dvě hodiny před přistáním letuškám oznámila, že má teplotu a je nemocná. Neznám všechny podrobnosti, ale četla jsem, že kdyby nemoc oznámila až po příletu, porušila by tím nějaké nařízení, a proto si počkala, když už byli nad Čínou a chystali se přistát. Kdyby nemoc ohlásila před odletem, nikam by ji samozřejmě nepustili.

Ze začátku mělo být vše zdarma, dokonce i pobyt na hotelech a strava. Poté, co toho začala spousta lidí zneužívat, se podmínky značně změnily. Původně měli všichni navrátivší se do Číny zůstat v domácí karanténě. Postupem času se situace v zahraničí začala zhoršovat a vláda rozhodla, že lidé přicházející ze zemí označených jako rizikových, musí být umístěni v centrální karanténě. To mě hodně vyděsilo. Představovala jsem si to jako obrovskou halu plnou postelí, kde budeme všichni na jedné hromadě. Manžel mi ukázal fotky hotelových pokojů, tak jsem si oddychla. Cena za noc na osobu se prý pohybuje od 200 do 600 RMB (přibližně 660 - 2000 Kč). Na seznamu rizikových zemí se objevily Jižní Korea, Japonsko, Itálie, Írán, Francie, Španělsko, Německo, Spojené státy, Velká Británie, Švédsko, Dánsko, Nizozemí, Švýcarsko, Rakousko, Belgie a Norsko. Od 19. března na seznam přibylo dalších osm zemí: Austrálie, Malajsie, Řecko, Finsko, Katar, Kanada, Saudská arábie a Česká republika. Podle nejnovějších informací je v Pekingu povolena domácí izolace jen pro lidi starší 70 let nebo mladší 14 let, dál pro těhotné a pacienty se specifickými chorobami (detaily nevím). Musí se ale s vedením jejich sídliště domluvit před návratem do země. Podobná situace je také v Šanghaji, Shenzhenu, Guangzhou a myslím, že i dalších velkých městech. Příští středu se budeme vracet z Thajska. Pokud tahle země nepřibude na seznamu, mělo by nám být dovoleno zůstat v karanténě u nás na bytě.

Ze začátku ve městě Wuhan nestíhali přijímat a léčit pacienty. Jednotlivé provincie tedy začaly vysílat svůj zdravotnický personál a vojáky do epicentra nákazy. V Číně přemýšlejí asi trochu jinak, než u nás. Navalí materiál a lidskou sílu do místa, kde je to nejhorší. Díky tomu se na místě situace podaří stabilizovat a odtud potom postupují dál. Když se koronavirus objevil v Číně a Čína to konečně oficiálně nahlásila, sháněli pomoc, odkud mohli. Spousta zemí pomohla, byla i spousta těch, které váhaly. Spousta lidí se teď čílí, proč jsme posílali materiál Číně, když teď sami nic nemáme. Země jako Čína o pomoc moc často nežádá. A země jako Čína si velmi zakládá na svém mediálním obrazu (asi se to zvenku moc nezdá, co :-) ), takže pokud někdo pomůže, Čína to vrátí mnohonásobně zpět, aby si zachovali tvář a ukázali se jako velkorysí. Nejde ani tak o množství, ale jako o gesto a snahu pomoct. Myslím, že u nás je největší problém, že se nevědělo, kolik použitelných zásob vlastně náme. Když to řekneme hodně jednoduše. Pokud by se zjistilo, že množství je nedostatečné, nemělo se nic posílat a vyjádřit se podpora Číně jinak. Některé chudé země například z Afriky natáčí videa pro Čínu, upevní někam nápisy s přáním hodně sil Číně a celému světu. Divili byste se, kolik Číňanů si takových maličkostí cení. Četla jsem, že si vláda u jedné čínské firmy objednala velké množství roušek a dalšího materiálu a napálili je. To se stalo i spoustě soukromých osob, hyeny jsou všude. Takovéhle zakázky se mají řešit na vládní úrovni a nebo přes osvědčené prostředníky. V naší skupině Čechů a Slováků žijících v Šanghaji je spousta našinců, kteří s Čínou obchodují řadu let, dokonce se pohybují i právě v oblasti zdravotnického materiálů a jsou v kontaktu s firmami, které vyrábí roušky a respirátory. Pro ně sehnat spolehlivý materiál za dobré ceny nečiní sebemenší problém. Nicméně dodávají, že je to za cenu zničených jater za ty roky upevňování obchodních vztahů v hospodách. Ať už se nám to líbí nebo ne, obchod v Číně je založen na osobních vazbách.

V posledních dnech se všude objevují videa lékařů a dalšího personálu, který se z Wuhanu vrací domů. Cestují v luxusních autobusech, na cestě je provází policie, uzavírají se kvůli nim cesty. Stravují se v těch nejlepších restauracích a do karantény jdou do krásných hotelů, kde o ně bude královsky postaráno. Jsou teď považováni za hrdiny moderní doby a je jim prokazována veliká úcta. Na jednu stranu je to moc pěkné gesto. Na stranu druhou, kdyby jim na bankovní účet přibylo pár nul, určitě by to ocenili také… :-)

Každý den se objevuje spousta nových zpráv, až zase objevím něco zajímavého, opět se ozvu.