Pátek 2. prosince 2022, svátek má Blanka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 2. prosince 2022 Blanka

Jak jsem našla svého Mistra

27. 09. 2022 16:55:31
Jako většina věcí v mém životě, i tohle byla celkem náhoda. A přišlo to ve chvíli, když jsem už v čínská bojová umění téměř ztratila všechnu víru.

Na Šanghajské sportovní univerzitě jsem už měla za sebou jednoroční jazykové studium a ukončený magisterský obor, když jsem v gymnastické tělocvičně potkala Liz. Sama se v koutě protahovala a s nikým se nedružila. Můj kamarád Manu z Peru si jí všiml, promluvil na ni španělsky a hned se dali do přátelského hovoru. Po chvíli nás představil. Ukázalo se, že anglicky umí velice dobře, nastoupila u nás na stejný magisterský obor jako já, a tak jsme měly hodně společného. To Liz mě představila svému mistru, panu Xu Chang Wenovi (徐昌文).

S komunitou čínských bojových umění jsem měla hodně nepěkných zkušeností. Jak z Číny, tak z domova. Proto jsem se do setkání s Mistrem nijak nehrnula. Nicméně, pozval mě na večeři svých žáků v Šanghaji, tak jsem tedy šla. Atmosféra byla o dost uvolněnější, než jsem byla zvyklá, všichni byli tak nějak “normální” a přátelští. Mistr hýříl energií. V salónku restaurace před jídelním stolem předvedl svůj styl, dodal k němu i vyčerpávající výklad. Pokynul na mě, abych ukázala, co umím já. Poté mě přizval ke společné fotografii a pozval na návštěvu své internátní školy bojových umění v městečku Taizhou, provincie Zhejiang.

Liz na této škole s přestávkami strávila celkem dva roky. Učila tam místní děti angličtinu, sama se za pomoci pár Číňanek učila čínsky a hlavně denně trénovala bojová umění. Zažila si tam krušné chvilky, ale ty dva roky jsou něčím, na co vždy moc ráda vzpomíná. Tak jsem si řekla, že tedy pojedu. Rychlovlakem je to ze Šanghaje něco přes tři hodiny. To v Číně nic není.

Překvapivě mě na nádraží vyzvedl sám Mistr. U východu už na mě mával, vzal mi kufřík a pospíchal k autu. Tentokrát přijel v menším, ne příliš pohodlném džípu. Velice rychle mi došlo, že on nepospíchal, on takhle rychle chodil vždycky vždycky. Moc jsme toho nenamluvili. Jednak jsme se moc neznali a pak, standardní čínština nebyla zrovna jeho silnou stránkou, a tak jsem si na jeho mluvu musela zvykat. Po nějaké době jsem tomu mixu mandarínštiny a místního dialektu už rozuměla dobře. Vzal mě do místní západní restaurace na večeři a objednal jídlo snad pro tři. Sám si nedal ani sousto. Ve škole mě ubytoval v hlavní budově, v samostatném pokoji pro návštěvy s velikou postelí, kde jsem měla i vlastní koupelnu. Dohlédl na to, abych tam měla čisté ručníky, pitnou vodu, varnou konvici a čerstvé ovoce.

Druhý den v šest hodin ráno mě vyzvedl a odvedl do místní školní jídelny, kde si se mnou dal snídani. Po snídani jsem měla chvíli pauzu a 6:45 už jsem čekala na jeho dvorku na svou první soukromou lekci. Hodně mě překvapilo, že si celou rozvičku dal se mnou - předcvičoval. A to i se všemi kopy a náročnějšími skoky. Vůbec nic mu nedělalo problém. Po sprše jsem už na oběd šla sama a tam potkala Američanku Jessie, která tam měla být na rok studia čínštiny a bojových umění. Žila v ubytovnách pro místní učitele, kde měla i svou vlastní kuchyňku. Měla jsem tam tak spřízněnou duši a ona inspiraci do cvičení po zranění. Dny plynuly v podobném rytmu. Cvičili jsme 2-3x denně. Ráno pod vedením Mistra - buď u něj na dvorku nebo v místním parku. Odpoledne buď samy nebo se jelo s Mistrem do některé z místních škol jeho studentů a cvičili jsme tam. Večer jsem se učila sestavu Mistrova stylu s jeho hlavním trenérem. Ten mě vždycky na konci lekce natočil a poslal Mistrovi. Museli jsme čekat na odezvu. Když bylo všechno v pořádku, mohli jsme se rozejít. Když se mu něco nelíbilo, museli jsme ve cvičení pokračovat, dokud to neschválil online.

Svůj pobyt jsem tam stále prodlužovala, až jsem tam při první návštěvě strávila téměř celé léto. Po pár týdnech jsem povýšila. Na snídaně jsem chodila k Mistrovi domů. Jídlo připravovala hospodyně. Mistr zbožňoval malé na páře dělané knedlíčky, k nimž přikusoval nejrůznější (hlavně zelenou) zeleninu. Dál jsme měli rýžové kaše doplněné různými luštěninami a třeba i datlemi. A denně čerstvě vymačkanou šťávu z pomerančů a jablek. Poté už jsem tam chodila na všechna tři jídla. Pokud jsme tedy s Mistrem nevyjeli na jídlo ven, během čehož se setkával se svými studenty a přáteli. Během té doby mě tam navštívila i Liz. Dovysvětlila, jak tam všechno chodí a prozradila i pár místních drbů.

Během zdravotních procházek po jídle mi Mistr přednášel své názory na bojová umění, své vize, a vyprávěl o životě. I místní trenéři a učitelé byli velice přátelští a vždy ochotní pomoct. Poznala jsem, že i v komunitě čínských bojových uměních to jde lidsky, poctivě a pořádně. Mistr často jezdil do Šanghaje, my zase dojížděli na jeho školu. On byl ale stále v poklusu. Pokud neobjížděl čínská městečka, kde se účastnil různých soutěží nebo konferencí jako čestný host a představitel svého stylu Jižního taijiquan, létal po světě. Měl své studenty v Austrálii, Rusku, Německu, Kanadě, USA, i v několika státech Afriky. Neúnavně pracoval na tom, aby jeho styl a čínská bojová umění znali všude.

V roce 2017 během svého turné po Evropě zavítal také do České republiky. Jak bylo u Mistra obvyklé, jeden den mi prostě zavolal: “Káťo, jsme teď v Německu, příští týden přijedeme za tebou. Asi na dva tři dny.” Samozřejmě mě zachválila panika. Musela jsem naplánovat, kde Mistr předvede svůj styl, aby se tam někdo ukázal, potom mu to u nás trochu ukázat, trenéři chtěli nakoupit oblečení a boty, protože u nás to bylo levnější, zajistit hotel, jídlo... Bývá zvykem, že když Mistr přijede na návštěvu, jeho studenti všechno platí a o všechno se postarají. Mistr mi sám od sebe ale řekl, že to ode mě neočekává, ví, že nemám moc peněz a bude prostě rád, když s nimi strávím čas. Samozřejmě jsem všechno zaplatila a jim vůbec nevadilo, že bydleli v malém hotelu, že jsme z Prahy do Olomouce přejeli vlakem, do Brna autobusem. Mistr doma jezdil ve svém jaguáru, manželce koupil porsche, nedávno se přestěhoval do luxusní pětipatrové vily... ale nevadilo mu ani vyrazit s batohem na túru a bydlet v mrňavém, stroze vybaveném pokoji.

Mistr byl samozřejmě jedním z hlavních hostů na naší čínské svatbě, podílel se na organizaci, měl tam i proslov. Po svatbě vzal celou mou rodinu k sobě na školu, kde nás ubytoval, a každý den vozil na různé výlety. Jeho studenti z Kuby v Číně svou rodinu samozřejmě neměli, ale Mistr je začlenil do té své. Dokonce jim i na škole zorganizoval krásné zásnuby se vším všudy. Měla jsem velké štěstí, že jsem je všechny poznala, na ty roky tam moc ráda vzpomínám.

Něco málo o jeho životě jsem psala tady: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=776451

Autor: Kateřina Krumpálová | úterý 27.9.2022 16:55 | karma článku: 17.97 | přečteno: 402x

Další články blogera

Kateřina Krumpálová

Protivládní protesty v Číně - právě teď!

Ve čtvrtek ve městě Urumuqi uhořelo 10 lidí. To bylo poslední kapkou, kterou čínský pohár trpělivosti přetekl. Lidé vycházejí do ulic a požadují odstoupení vlády i prezidenta.

26.11.2022 v 22:06 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 621 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Projížďka čínským fárem značky Hongqi

Auta značky Hongqi brázdí silnice od roku 1958 a přezdívá se jim Rolls Royce Číny. Jezdí jím zahraniční návštěvy, politici a hlavně čínský prezident Xi. V Evropě jich moc nenajdete, my měli tu možnost projet se jím v Abú Dhabí.

25.11.2022 v 15:55 | Karma článku: 13.02 | Přečteno: 294 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Soutěže - jak moc jsou důležité?

S manželem jsme oba velice soutěživí. On zápasí profesionálně, já amatérsky. Prošli jsme si během těch let velkým vývojem, ale to zásadní se nezměnilo. Rozhodně se nechodíme zúčastnit. Jak vnímáme soutěže?

24.11.2022 v 18:11 | Karma článku: 15.01 | Přečteno: 256 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Návrat do českého prostředí - už je to rok!

Po dlouhých 10 letech v Číně jsme se loni přestěhovali zpět do ČR a manželovi se u nás moc líbí. Ze začátku to byl tak trochu šok pro nás oba a i já jsem si musela na některé věci zvykat. Co je třeba v obou zemích trochu jinak?

21.11.2022 v 17:42 | Karma článku: 37.36 | Přečteno: 3415 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Martin Irein

Řízky

Železniční cestování má svoje kouzlo, ať si kdo chce co chce říká. Když se strojvedoucí vysouká do své kukaně a rozpohybuje ten obří kolos, je sentiment jako obvykle přítomen.

1.12.2022 v 17:00 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 202 | Diskuse

Vladimíra Frančáková

Jiskřička

Deníčku můj, ani tentokrát jsem na tebe nezapomněla. Dovedu si představit, jak se divíš. Nepřekvapilo by mě, kdyby ses na mě zlobil. Natož, kdybys se mnou nechtěl nic mít.

1.12.2022 v 16:00 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 79 | Diskuse

Tien Tran Tat

Co děláme během lunárních oslav

Poblíž Hanoje jsou tři sousedící vesnice. V jedné se pěstují růže, v druhé se vyrábí dřevěné sošky a ve třetí rýžové nudle. Myslím si, že část nudlí se dováží i do ČR. Nejvíce času jsem strávil v té nudlové.

1.12.2022 v 9:34 | Karma článku: 25.22 | Přečteno: 599 | Diskuse

Pavlína Peťovská

Láska k literatuře nezná hranic

Čím je člověk starší, tím více přemýšlí nad tím, kam by se jeho životní cesta ubírala, kdyby nikdy nedošlo k některým setkáním a já nejsem výjimkou.

30.11.2022 v 14:05 | Karma článku: 6.68 | Přečteno: 145 | Diskuse

Blanka Fay

Letošní Vánoce neslavím aneb Boží láska je jediná jistota co znám ..

Vždycky jsem nechápala lidi, co neměli chuť slavit vánoční svátky a jeli místo nich třeba k moři. Je fakt, že já k moři jet nemohu a mohu si ho maximálně udělat ve vaně. :)

29.11.2022 v 11:25 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 600 | Diskuse
Počet článků 195 Celková karma 21.41 Průměrná čtenost 1451

V Číně žiji a pracuji již devátým rokem, ale tato země mě nepřestává překvapovat. Postupně se s vámi podělím o zážitky a poznatky ze všedního života, sportu, vzdělávacího systému a ze společnosti.

Ivan Trojan si s manželkou vypořádal majetek, bulvár spekuluje o rozvodu

Ivan Trojan (58) a Klára Pollertová-Trojanová (51) si v září podle veřejně dostupných dokumentů vypořádali společný...

Vsadil na neobvyklý nápad, už má 35 zaměstnanců a rostou i do světa

Lukáš Legát začal podnikat před devíti lety. Z původně garážové firmy je dnes společnost s pětatřiceti zaměstnanci,...

Žena už nemohla vystát obří ňadra, rozhodla se pro operativní zmenšení

Kylie Perkinsová, čtyřiadvacetiletá dvojnásobná matka z Aljašky, podstoupila zmenšení poprsí, aby se zbavila...

Otec zavelel, šetříme! Rodina vypnula elektřinu a topí jednou týdně

Zvyšování cen energií nutí lidi k nečekaným rozhodnutím. Jedna rodina z Londýna se rozhodla vrátit do minulosti. Šetří,...

Žena je pro mnohé příliš sexy, bývalí učitelé její odhalování nechápou

Říká si Ona Artist a na internetu pravidelně zveřejňuje sexy snímky. Pro mnohé už je to přehnané a především její...