UFC 275: Našema očima

Celé nám to vyšlo skvěle. Na zápasy RTUFC navazovala pro nás hodně zajímavá karta UFC 275, kde startovali jak naši čínští přátelé, tak i první český vyzyvatel, Jiří Procházka, a celé to rozhodně stálo za to!

Rozhodně začnu od konce, protože to byl zápas, na který jsem se samozřejmě jako Češka těšila ze všeho nejvíce. Jirku jsme potkávali na hotelu a vždycky vypadal ve skvělé formě a soustředěný.  Doufali jsme, že vyhraje, protože má fakt parádní bomby, pro většinu dost neuchopitelný styl a hlavně srdce a bojové nastavení. Nebudu zastírat, že jsme mu věřili na 100 %. Trenéři a lidé, kteří s ním jsou každý den samozřejmě vědí nejlépe. Soupeř Teixeira je velice zkušený, přesné a silné údery, výborný zemař. Dost jsme se báli, co se bude dít, pokud dostane Jiřího na zem. Prostě se nešlo rozhodnout. Když jsme ale seděli v hale, rozsvítila se světla, rozduněla se hudba a všechno to začalo, říkala jsem si, že by mohl vyhrát, atmosféra byla tak nějak správně magická. Ale spíš to bylo tím, že jsem si jako Češka moc přála, aby uspěl náš, přeci jen jsme se v tomhle sportu už dostali až sem! Sledujeme s manželem jeho cestu a že je, kde je, není náhoda nebo tlačenka, je to dřina a umění. 

Sledovali jsme spolu s ostatními čínskými zápasníky a všichni povzbuzovali českou stranu. Naučila jsem je skandovat: “Denisa”, “bomby jak p…” pro ně bylo moc dlouhé. :-) V Číně mu říkají ??. Doslova to znamená “divný pták”, ale spíš je to myšleno něco jako “podivňák”. Nehledejte v tom ale nic negativního. Zápas jste buď viděli nebo o něm četli, tak to popisovat nebudu. Jak je zvykem, bylo to opět infarktové. Ze začátku to nevypadalo moc dobře, ale pak se povedlo pár pěkných úderů a rozjelo se to. Přelévalo se to ze strany na stranu. V jednu chvíli jsem řvala: “A je to doma!!!” Když najednou byl Jirka zase dole a dostával nakládačku. Manžel je zkušený judista a zemař a nedokázal pochopit, jak se Jiří z toho držení dostal. Neskutečné. Říkal, že zem má hodně špatnou, ale i tak se z toho všeho dostal. Má neskutečnou vůli, odhodlané srdce, tvrdou hlavu a silné svaly. Myslím, že bylo i trochu štěstí, že ke konci se snažil Teixeira přejít na zem. Kdyby zůstali na nohou, opravdu hrozilo, že Jiří lehne. Ale to už se samozřejmě nedozvíme. Třeba by dostal KO Teixeira, kdo ví. V tomhle zápase se nedalo vůbec odhadnout, co bude. Jako fanoušci jsme byli nadšení z toho, že do toho oba borci dali fakt všechno a předvedli neskutečný zápas. Srdcaři. Když pak bylo jasné, že Jiří pro Česko získal historicky první pás v UFC, pocit to byl nepopsatelný. I o to víc, že jsme mohli být při tom.

Před nimi nastupovala moje oblíbená Valentina Shevchenko proti Taile Santos. Vůbec poprvé jsem ji viděla nemít zápas pod kontrolou a být v nevýhodě. Věděla jsem, že je její soupeřka silná, ale tohle jsem nečekala. Asi tomu nemohla uvěřit ani Valentina, protože se vrhala na zem. Asi si chtěla dokázat, že ji může hodit. To se jí podařilo, ale neudržela ji tam a tak tak se jí podařilo se z těch problémů dostat. Kdyby to nebyl souboj o pás, asi by to přiklepli Santos. Přišlo mi, že to měla vyhrát ona, ale nepočítala jsem skóre, takže to je jen osobní dojem. Pro Valentinu je to asi i vítaná motivace k tréninku a k tomu posunout se zase dál. Jak sama říkala v rozhovoru, chce testovat svoje limity a posouvat je.

Dalším zápasem byla odveta mezi bývalou šampionkou slámové váhy, Číňankou Zhang Weili a Polkou Joannou Jędrzejczyk. Manžel se s Weili dobře zná, často spolu trénovali, když byl ještě v Číně. Takže ten zápas byl daleko větší nervák, protože ji známe, máme ji rádi, víme, jak tvrdě dře. Navíc jejich první zápas byl neskutečný, takže jsme se hrozně těšili. Celý týden, co jsme se s Weili potkávali, vypadala ve skvělé formě, dělala si legraci, usmívala se. Na to, jak je maličká, tak je fakt vysekaná. Má asi daleko menší procento tuku než Lukai. :-) Technicky je sakra dobrá. Prostě parádní kombinace, která slibuje nezapomenutelné zápasy. A holky nezklamaly. Weili dokonce překvapila skvělými strhy a kontrolou na zemi. Ve druhém kole Joannu na chvíli uspala, šla k zemi rovná jako prkno. Naštěstí po chvíli už stála na nohou. Joanna ke konci svého proslovu odložila rukavice na zem a odešla. Řekla, že po dvaceti letech tréninků se už chce věnovat i něčemu jinému. Být matkou. Být podnikatelkou. Těch emocí tam bylo strašně moc. 

Ostatní zápasy byly také super, tentokrát se karta opravdu povedla. Snad kromě úplně prvního zápasu, kde nastoupila naše známá Ramona Pascual proti panterce Joselyne Edwards. To byla bohužel nuda. Ne, že by se tam nic nedělo, ale spíš by to neměl být zápas na UFC. Jako druhá nastupovala Číňanka Liang Na. Říkala nám, že měla po večerním vážení trochu problémy nabrat zpátky, normálně je hodně hubená. Soupeřka z Argentiny ji poslala k zemi už v prvním kole. V Singapuru nastupoval ještě jeden náš kamarád, Maheshate z Ujgurska. Vyhrál krásným KO a získal bonus 50 000 dolarů. Pro Čínu tak bylo ten večer skóre 2:1. To je vzhledem k jejich neúspěchům z poslední doby dobrý výsledek, snad se bude dařit i nadále.

Už v hledišti jsem zahlédla spoustu českých vlajek. Když jsme vyšli z haly, potkala jsem pár skupinek, které se procházely s našimi vlajkami. Bylo to prostě super. Singapur byl pro nás rozhodně nezapomenutelný.