Jak jsem jela slavit Nový čínský rok na vesnici
V pátek 17. ledna jsme u nás na škole slavnostně zakončili zimní semestr a do lavic se vrátíme až 13. února, máme tak volno necelý měsíc! Pracující tolik volna nemají, svátky oficiálně začínají 24.1. a končí 30.1. 2020. Pro mnohé je to jediná příležitost dostat se zpět domů a navštívit rodinu, a tak si dny volna prodlouží. Někteří cestují jen do přilehlých provincií, někteří však stráví na cestě i dva dny. Téměř celý národ někam cestuje, pro nás je to nepředstavitelné.
V roce 2015 jsem měla poprvé odjet na svátky s přítelovou rodinou do jejich rodného města Xuan De v provincii Anhui, které leží necelých 40 km od známých Žlutých Hor. Když se tady muž rozhodne vzít přítelkyni s sebou domů, už je to na vážno. Říkala jsem si, že mám štěstí, že Lukasovo domovina není tak daleko, jen 4 až 5 hodin autem. Do hlavního města této provincie, Hefei, jezdi ze Šanghaje i rychlovlak. Poté je však potřeba přestoupit na jiný spoj a nakonec ještě autobusem. Proto jezdí celá široká rodina buď vlastním rezavým mikrobusem a nebo autobusem, který staví v jejich městečku hned pod domem. Poprvé jsme jeli všichni mikrobusem, který řídil strejda. Abychom se vyhnuli nejhorším zácpám na dálnici, vyrazili jsme ještě v noci kolem 2. hodiny, kdy bylo město naprosto prázdné.
Do auta pro sedm se nás nasoukalo 10, v kufru vyskládaná zavazadla až po střechu, a co se nevešlo, jsme vezli na klíně. Aspoň mi neměla kam padat hlava a dobře jsem se vyspala. Když se mamince vedle udělalo špatně, propukla hromadná panika, protože nikoho nenapadlo přibalit igelitový pytlík. Naštěstí jsme vyhrabali prázdný pytlík od brambůrek a jen o fous zabránili katastrofě. Po necelé půlhodince na dálnici jsme zjistili, že chytrý nápad vyrazit brzy mělo víc lidí. Přesněji, snad všichni z přilehlých oblastí. U nás doma jsem už nějaký čas v dopravních zácpách strávila, ale tohle se vůbec nedá srovnat. Několik hodin (!!!) jsme popojížděli na jedničku a nebo prostě stáli. Z dálnice se stala spíš promenáda, na které si lidé protahovali nohy, svačili, a vykonávali všechny ostatní potřeby! K odpočívadlu to bylo daleko, tak si prostě přidřepli a bylo to. Kilometry exkrementů a nekonečné haldy odpadků, to jsem v životě neviděla. Z plánovaných pěti hodin to bylo hodin dvanáct!
V roce 2013 jsem s bývalým přítelem jela slavit čínský nový rok do provincie Gansu, jedná se o jednu z nejchudších oblastí v Číně. Hlavní město Lanzhou je od Šanghaje po kolejích vzdáleno něco přes 2000 kilometrů a rychlovlakem celá cesta trvá minimálně 10 hodin. Na vlak se nám však nepodařilo koupit lístek, a tak zbýval autobus. Po 25 hodinách jsme dorazili do městečka Ping Liang, měla jsem problémy dopnout zip u bot, jak jsem měla nateklé nohy. Přítel tvrdil, že místo, odkud pochází, má kolem 40 000 obyvatel, myslela jsem si tak, že tady naše cesta končí. S kufry jsme však pokračovali na stanoviště mikrobusů, které rozvážely po přilehlých vesnicích. Vysadili nás na malé křižovatce uprostřed ničeho, a protože naše cesta dál už nebyla zpevněná, následovala půlhodinová procházka, během které jsme nesli kufry v ruce. Ještě že jsme sportovci. Asi myslel, že v celé oblasti dohromady žije 40 000 lidí, protože v naší vesničce stálo asi 20 domů a to bylo vše. Do nejbližší vesnice to bylo přes dva kopce. Přitelovi rodiče bydleli v malém hliněném stavení ve tvaru čtverce s nádvořím uprostřed, tedy klasický čínský půdorys. Voda se nosila ze společné studně za branou, ohřívala se na plotně a na záchod se chodilo do kadibudky. Spousta lidí ani tu neměla a chodila na pole, kde si každý vyhloubil svou jámu. Elektřinu jsme měli, ale žádné topení. Většinu času doma jsme tak trávili na posteli, která se vyhřívala malou pecí pod ní. Kvůli sněhové kalamitě z plánovaných dvou týdnů byly týdny tři, protože nejezdily ani vlaky ani autobusy. Tři týdny jsem se tedy myla u lavoru, někdy jsem se nemyla vůbec, byla strašná zima. Někdy jsem měla pocit, že uvnitř ještě víc než venku. Rozhodně to byl zážitek. Než napadl sníh, sousedi každé ráno vyháněli krávy a kozy na pastvu na trávu u řeky v údolí. Kopce byly spíš písčité, sem tam nějaký uschlý keř, sem tam tráva. Jednou mi to na procházce v kopcích uklouzlo a padala jsem dolů. Naštěstí jsem se zachytila trsu trávy, jinak bych se skutálela z pěkné výšky a přistála na kamenech dole. Na trávě jsem tam visela celkem dlouho. Stihla jsem z paniky přejít k rozjímání o svém dosavadním životě, až po rozhodnutí to risknout a přeskočit k dalšímu trsu trávy, po kterém bych mohla vylézt výš. No, nešlo to tak hladce jako ve filmu. Tráva se se mnou utrhla a sunula jsem se pískem níž a níž, až jsem se zastavila o kámen. Potom už se mi naštěstí podařilo vyškrábat se zpět nahoru a dojít celá špinavá a poškrábaná do vesnice, kde mě už všichni hledali.
Letos oslavy nového roku snad proběhnou klidně a bez velkých dobrodružství. Jak jsme přivítali Rok krysy přivítali v provincii Anhui vám povím zase příště.
Kateřina Krumpálová
Nápadník z ropné plošiny
Emaily s podivnými odkazy, falešné účty, které vám vysají bankovní kartu při nakupování zboží z bazaru, na to jsem zvyklá. Nečekala jsem ale, že mě podvodník potká i jinde...
Kateřina Krumpálová
Mistrovi se "ne" neříká - aneb jak jsem držela půst v čínských horách
S naším Mistrem Xu jsme se nikdy nenudili. Jednou mě naverboval do pětidenního detoxu v čínských horách...
Kateřina Krumpálová
Jak Číňané vnímají trendy oslavující těla všech velikostí a tvarů?
Západ se snaží oslavovat těla všech velikostí, tvarů, barech...často ne příliš úspěšně. Jak tyto trendy vnímají Číňané?
Kateřina Krumpálová
Telefonát s Taiwanem
Už začátkem nového roku, před oficiálním nástupem nového prezidenta do funkce, máme hned o čem mluvit. Co může přinést jeden telefonát s Taiwanem?
Kateřina Krumpálová
Bez filtru ani fotku!
Kruhy pod očima, vrásky, málo vlasů, tloušťka... pro zkrášlovací aplikace není nic problém. Moje čínské kamarádky se bez nejrůznějších filtrů odmítaly fotit a nad následnou úpravou kolikrát strávily i několik hodin.
Kateřina Krumpálová
Strasti v Číně: tlustá moc i málo
V Číně, zejména na jihu, bývá velký problém sehnat oblečení ve větších velikostech, než je M. Přitom M je spíš naším S. Kalhoty jsem si v Šanghaji většinou neměla šanci pořídit. Kult štíhlosti frčí všude.
Kateřina Krumpálová
Jak moc je anketa Sportovec roku opravdu objektivní?
Letošní výsledky ankety Sportovce roku už jsme měli možnost si prostudovat, v mnoha komunitách určitě vyvolaly vášnivé diskuze, a ani v MMA tomu není jinak.
Kateřina Krumpálová
Jak se teď mají lidé v Číně?
Začátkem prosince se najednou začalo rozvolňovat a covid se chová více než vzorně. Už není vůbec tak nebezpečný, jak se tvrdilo - něco jako obyčejná chřipka. Přesně podle rozhodnutí vlády. Obyčejní lidé to ale vidí trochu jinak.
Kateřina Krumpálová
Protivládní protesty v Číně - právě teď!
Ve čtvrtek ve městě Urumuqi uhořelo 10 lidí. To bylo poslední kapkou, kterou čínský pohár trpělivosti přetekl. Lidé vycházejí do ulic a požadují odstoupení vlády i prezidenta.
Kateřina Krumpálová
Projížďka čínským fárem značky Hongqi
Auta značky Hongqi brázdí silnice od roku 1958 a přezdívá se jim Rolls Royce Číny. Jezdí jím zahraniční návštěvy, politici a hlavně čínský prezident Xi. V Evropě jich moc nenajdete, my měli tu možnost projet se jím v Abú Dhabí.
Kateřina Krumpálová
Soutěže - jak moc jsou důležité?
S manželem jsme oba velice soutěživí. On zápasí profesionálně, já amatérsky. Prošli jsme si během těch let velkým vývojem, ale to zásadní se nezměnilo. Rozhodně se nechodíme zúčastnit. Jak vnímáme soutěže?
Kateřina Krumpálová
Návrat do českého prostředí - už je to rok!
Po dlouhých 10 letech v Číně jsme se loni přestěhovali zpět do ČR a manželovi se u nás moc líbí. Ze začátku to byl tak trochu šok pro nás oba a i já jsem si musela na některé věci zvykat. Co je třeba v obou zemích trochu jinak?
Kateřina Krumpálová
Jak vypadaly tréninky bojových umění na univerzitě v Číně
Během prvního roku na Šanghajské sportovní univerzitě jsem studovala čínštinu a reálie, k tomu jsem mohla zdarma na jeden ze sportů, pokud mě tedy trenér přijme.
Kateřina Krumpálová
Poslední rozloučení s mým čínským mistrem
Mistr málokdy vydržel na jednom místě. Měl mnoho velikých plánů, létal po světě a za jeden den stihl neskutečné množství věcí. Jeho náhlý odchod všechny hodně překvapil a bohužel pro nás znamenal konec jedné velké éry.
Kateřina Krumpálová
Slavné čínské politické duo a cenzura
Číňané, podobně jako my, mají ve zvyku si v obtížných životních situacích pomáhat humorem, často také metaforami. Někteří se vládě vysmívali i na Twitteru a ač anonymně, musí za to pykat.
Kateřina Krumpálová
Hlavně nezemřít na covid
Čína se snaží uchránit své obyvatelstvo od covidu, jak se dá. Lidé ze zoufalství skáčou z oken, umírají kvůli nedostatku léků, nejsou léčeni včas. I to se teď děje v Číně.
Kateřina Krumpálová
Kde obyčejní lidé nic neznamenají
Čína má nového císaře, kam svou zemi povede teď nedokáže říct nikdo. Nulová tolerance covidu zemi a její obyvatele hodně změnila. Nebo spíš ukázala jejich pravou tvář.
Kateřina Krumpálová
Na skok na ostrově Yas
Jsme tady z větší části pracovně, a tak si zdejší zábavní parky bohužel neužijeme, i tak jsme aspoň něco málo prozkoumali. Každý den se objeví něco, nad čím kroutíme hlavami.
Kateřina Krumpálová
Náš zápasový týden - jak vypadá fight week v MMA
Blížíme se ke konci zápasového týdne. Teď už nás čeká jen vážení, zápas proběhne v neděli. Jak probíhaly přípravy a jak vypadal poslední týden?
Kateřina Krumpálová
Císař Xi Jin Ping
Většina Číňanů očekává, že prezident Xi zůstane u moci i na třetí funkční období. Zvolen bude samozřejmě jednomyslně. Co dál si ale obyčejní lidé myslí?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 203
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1517x