V Yangshuo jsme potrebovali vymenit dolary za juany. V tomto asi 200 tisicovem meste, kde se pohybuji hromady cizincu, nas posilali od jedne banky do druhe az jsme zjistili, ze c velem meste kupodivu existuje jenom jedna banka, ktera ma povoleni smenovat valuty. A ta je navic dost daleko od stredu mesta. Na neskutecne papirovani spojeme s vymenou v Cine jsme uz nastesti byli zvykli. Kdybychom jeli priste do Ciny, vynechali bychom smenarny a vybirali penize z ATM - to bylo kupodivu jednoduche.

Zajímavé, jak rozdílné zkušenosti vypráví naši studenti o pobytu v Číně.

Syn jednoho známého teď studuje na

Wuhan University of Technology

a já při jeho vyprávění jen kulil oči, když např. ukazoval fotky z kolejí universitního kampusu cca 20 km od středu města, kam mu cesta tam trvá necelých 10 minut vlakem. Bylo to jako sci fi, co nadšeně vyprávěl a jeden jeho výrok mne opravdu zaujal: University v ČR jsou proti tamním podmínkám vzdělávání naprostý středověk, jak co se týká vybavení studoven a tak i toho, co a jak se v Číně učí i informace, že studenti jsou z celého světa a národnostně rozmanité je i spektrum vyučujících.

To rozhodně, záleží, na jaké škole člověk je. Počítám, že na technologické univerzitě budou mít systém promakanější a efektivnější. Co se týče technologické vyspělosti, to není jen na univerzitách, ale i v nemocnici, co se týče expresních donášek, nakupování na internetu, kupování jízdenek na vlak atd. O tom připravuji další článek, jsou opravdu hodně před námi

Zajímavé

Při cestách po světě jsem poznal různé situace při výměně peněz. Mnohdy zajímavé, mnohdy složité a mnohdy i až riskantní Tak při zájezdu do Číny jsem taky byl zvědav jaká bude výměna peněz? Juan u nás neseženete a údajně se dokonce nesmí ani vyvážet?

Ale v tom jsem byl zklamán protože nás naši průvodci, včetně čínského zavedli do nějaké restaurace, kde jsme měli oddělený sálek a tam nám sdělili že si zde budeme moci vyměnit peníze. Tedy pouze eura a dolary.

No a přišel nějaký hošík s kufříkem k jehož stolku jsme po jednom přistoupili, řekli kolik a on nám vyměnil. Bez jakéhokoliv dokladu či potřeby doložit pas, vízum či jiné. A v průběhu zájezdu pak náš čínský průvodce byl ochoten vypomoci, když někdo potřeboval a drobnější sumy nám bez problému vyměnil sám.

Takže jsem si nostalgicky i když sám jsem tu dobu už příliš nezažil, vzpomněl na film "Veksláci" a podobné situace, kdy před Tuzexem nás s babičkou která dostávala sem tam něco od příbuzných, ji zde zastavovali různí mladíci s opakující se otázkou "Paní, nechceš bony?"