Telefonát s Taiwanem

Už začátkem nového roku, před oficiálním nástupem nového prezidenta do funkce, máme hned o čem mluvit. Co může přinést jeden telefonát s Taiwanem?

Po dlouhé době jsem se podívala, co frčí na Twitteru a hned jako první se mi ukázal příspěvek našeho nového prezidenta: “Rozumím, že Čína má k mému hovoru s Tchaj-wanem výhrady. My jsme ale suverénní země a děláme to, co považujeme za správné. Tchaj-wan je demokratická země a my s ním sdílíme hodnoty, ale i významné obchodní vztahy, což je zcela v souladu se schválenou koncepcí zahraniční politiky.” Přidala se i ČT24 a další účty, pod všemi příspěvky divoké diskuze.

Jako první bych chtěla zklidnit nadšení těch, kteří jásali nad tím, že stačí jeden telefonát českého prezidenta a Čína “kňučí”, “už se bojí”. Nemyslím si, že by postoj našich představitelů Číně dělal vrásky na čele. Chtějí mít své ovečky pěkně pospolu v ohrádce a jakmile nějaká začne poskakovat, nedej bože se hlasitě před všemi ostatními snaží vyskočit a balancovat nahoře, hlídací psi se dají do práce. Nezdárnou ovečku nejdříve rázně varují. A protože se prezentují vlastně jako mírotvorci, dají několik šancí na nápravu, přičemž ale jasně uvedou, jaké může mít její chování důsledky. Pokud si to ovečka ani potom nerozmyslí a nestáhne ocas, tak se postarají o to, aby měla dost svých starostí a přešly ji myšlenky na nějaké sebevědomé poskakování. Jinými slovy, Čína teď zkoumá, jestli jde u nás o nabubřelé řeči nebo vzpouru a případně v jakém rozsahu. Ne proto, že by se bála. Ale proto, aby věděla, jak a nakolik přistřihnout křidélka. To je čistě jen můj názor a jenom další vývoj samozřejmě ukáže. Trochu nějakou představu si člověk může udělat na příkladu Litvy, která růžky už vystrčila: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-cina-ekonomicky-drti-malou-litvu-cesko-muze-byt-dalsi-na-rade-187401 Článek doporučuji dočíst dokonce. Jedním z klíčových bodů je citace prezidenta Litevské konfederace průmyslníků, Robertase Dargise: „Litevský průmysl je velmi dobře diverzifikovaný, není tu jediné odvětví, na kterém by stál celý průmysl a dominoval našemu exportu. To je jeden z klíčových bodů naší odolnosti.“ Co se týče ČR, v článku se uvádí, že náš export do Číny je jen o něco málo vyšší, přibližně 1,3 procenta celkového vývozu do zahraničí. Když případné čínské výpady ustojí Litva, není důvod, abychom to neustáli i my. Nebo? 

V článku se také zmiňuje, že Evropská unie požádala WTO o konzultaci celého problému s Čínou, to bylo začátkem loňského roku. Někde se uvádí, že řešení podobně komplikovaných případů může trvat i přes rok. The Wall Street Journal připomněl, že spor mezi EU a Spojenými státy, týkající se dotací výrobců letadel Airbus SE a Boeing, se táhnul dlouhých 15 let… (https://www.wsj.com/articles/eu-files-complaint-in-wto-over-chinas-trade-retaliation-on-lithuania-11670402333) 

Jiný článek (https://www.irozhlas.cz/komentare/litva-tlak-cina-tchaj-wan-ministerstvo-zahranici-komentar_2202121443_pik) celý problém trochu víc rozvádí: "Litevská ekonomika stojí a padá s vývozem. Ten činí celých 80 procent hrubého domácího produktu. A Čína je pro ni jedním z důležitých partnerů, byť nepřímo, často prostřednictvím německých firem v Číně podnikajících. Sankce uvalené na Litvu se tak dotýkají i spolupráce s Němci. Litevští podnikatelé na rozdíl od svého ministra zahraničí vědí, že se sotva mohou spolehnout na srdnatost Němců. Vstřícnost Německa vůči Číně nezná pomalu mezí, a to nejen v podnikání.” Přesně tak. Koncem minulého roku, kdy se na mnoha platformách mluvilo o situaci Ujghurů, čínský lid by pod zámkem a tisíce a tisíce lidí si stěžovalo na špatné podmínky ve vynucené karanténě, na povrch vyplouvaly otřesné skutečnosti o tom, jak to v Číně v té době vypadalo (spoustu toto jsem zmiňovala na svém blogu v předešlých článcích)… tak v té době si vyjel čínký kancléř Scholz na návštěvu za prezidentem Xi, podle všeho v doprovodu zástupců firem jako je Volkswagen, BASF a Deutsche Bank. Podle serveru DW přišla tahle návštěva nekrátko poté, co Scholz prosadil, že si společnost Cosco (vlastněná čínskou vládou) může koupit 24.9% podíl v jednom z hamburských přístavních terminálů. (https://www.dw.com/en/german-chancellors-visit-exposes-eu-rifts-over-china/a-63640068) Německo se Číny drží pevně, a to i navzdory všemu, co se stalo, co se děje. Experti navrhují, že proti Číně musí postupovat EU jednomyslně, jen tak máme šanci všechno ustát a snad i něco získat. Německo je velkou a silnou součástí EU… Spojené státy mají také svou složitou agendu, Číně dlouhé roky s vidinou zisků ustupovaly a těžko říct, co by je donutilo k otevřenému střetu (nemyslím vojenskému). Kdyby Čína zaútočila na Taiwan a snažila se o násilné připojení? Na základě čeho? Ani Ukrajině proti Rusku nikdo oficiálně nestojí po boku. Hongkong dopadl, jak dopadl…

Státy jako Německo, USA a další mají v otázce Číny jasno. Hrají to na všechny strany, jak se jim to hodí, hlavně aby na tom sami získali co nejvíce. Nový prezident ČR se chce uvést v kontrastu s tím předešlým, chce naplnit touhu lidí po tom, aby se nemusela ohýbat záda, lézt do zadku tomu a tomu, naplnit sen o české síle, suverenitě, o tom, že láska a pravda zvítězí. Nemám s tím problém, to vůbec ne. Pokud to mají všechno dobře promyšlené, počítají s tím, jaké následky to může přinést, mají spočítané, že to ustojíme a budeme v pohodě, nebo snad nám to i pomůže… Tak rozhodně do toho. Zatím na mě ale počínání české vlády působí ve vztazích s Čínou dost naivně. Ano, český prezident si může telefonovat s kým chce, ale jakmile řekne, že “Tchaj-wan je demokratická země”, nemůže se nikdo divit, že v tom Čína vidí velký problém. V jejich očích Taiwan není zemí, je provincií. Ano, slovíčkaření. Jenže i tom politika je, i pár slov může strhnout lavinu. Viděli jsme to několikrát. Za jeden nevinný telefonát s Taiwanem by nás Čína pokárala a jelo by se dál. Jde spíš o prezidentova slova a celkově český výklad daného telefonátu. 

Za prvé, ukazovat suverenitu a stavět se za své ideály - určitě. Pokud mají danou problematiku a případné dopady dobře prozkoumané a jsou na to připraveni. Jsou to vůdci země, ne štamgasti v hospodě, jejichž skutky ovlivní jen málo lidí. Za druhé, když už jsem hrdý vůdce suverénní země, stavím se za své ideály a na tom zakládám svou identitu, tak oficiálně a na všech frontách. Ale samozřejmě, to moc dobře nejde, na víc stran to hrají všichni. Lidem se ale ukázka síly líbi.