Hlavně nezemřít na covid

Čína se snaží uchránit své obyvatelstvo od covidu, jak se dá. Lidé ze zoufalství skáčou z oken, umírají kvůli nedostatku léků, nejsou léčeni včas. I to se teď děje v Číně.

Na kurzech čínštiny v Šanghaji jsme se učili jak historii, tak zeměpis, takže jsem si začala postupně doplňovat své znalosti. V té době vláda propagovala diverzitu (ve schválených aspektech) a podporovala zájem o kulturu minorit žijících na čínském území. V žádném kulturním pořadu nesměla chybět vystoupení spojená s tancem, hudbou a další tvorbou z nejrůznějších oblastí Říše středu. Internet byl plný spotů zachycujících jejich krásnou přírodu, představující místní kulinářské speciality, zvyky a obyčeje. Samozřejmě to nebylo vřelou láskou k minoritám, ale proto, aby se Čína ukázala před světem i před svými obyvateli jako tolerantní, diverzní a mír milující velmoc. V Šanghaji u naší university stály nedaleko od sebe kostel a mešita, i jinde ve městě byla vyhlášená muslimská čtvrť, spousta kostelů a samozřejmě buddhistických chrámů. Všechno šlapalo, fungovalo.

Konfliktů spojených s ujghurskou menšinou nebylo málo. Jako první jsem ale zaznamenala útok ujghurských teroristů na nádraží ve městě Kunming. V té době už jsem čínštinu docela ovládala, všude se o tom psalo a mluvilo a můj bývalý spolužák byl přímo na místě. Jako člen vězeňské služby měl se svými kolegy na starost převoz zbylých nezastřelených násilníků k nim do vězení. Dlouhými noži zaútočili na cestující v hale a podle zpráv zabili 31 lidí, 140 dalších zranili. Abych řekla pravdu, v té době jsem to příliš nesledovala. Občas jsem zaslechla, že se zavřela nějaká mešita nebo kostel. Moje čínská spolužačka byla oddanou křesťankou, pravidelně chodila na bohoslužby, na které se mě snažila také vytáhnout, tak jsem nad tím moc nepřemýšlela. Obecně se tvrdilo, že Čína sleduje, co se děje v zahraničí, jak Evropa nezvládá přistěhovalce z afrických zemí, jak se nedaří začlenit muslimské obyvatelstvo, útoky ve Francii a dalších zemích apod. a snaží se vyvarovat podobných chyb. Šířila se také videa, ve kterých se islamisté snažili verbovat do svých řad čínské muslimy. Když se tak objevily zprávy o tom, že se zavřela nějaká mešita, že některé čvrti hlídali policisté, instalovaly se nové chytré kamery atd., lidé se nad tím zase tolik nepozastavovali, mnozí to chválili. Čína nechce dopadnout jako západ, který pohlcují nepřátelé. Čína se snaží chránit své obyvatele. Kolikrát jsem slyšela: “A jak se ti tady líbí? Je tady bezpečno, viď.” To mi jako klad života v Číně řekl snad každý. Ukázkově se obyvatelstvo strašilo nejen islámem, ale také vším negativním, co se dělo na západě. Černošské gangy, střílení na školách a další masakry, drogy… Čínské propagandě velice pomáhají americké filmy, podle kterých si obyčejní Číňané vytváří názor na svět mimo Čínu. Číňané nemají rádi spoustu národností, ale často u nich převažuje zvědavost a zvídavost. Chtějí vědět, jaký je život v jiné zemi, co se tam jí, jak se to vaří, chtějí si sáhnout na černošské kudrlinky, milují Michaela Jordana a další basketbalové hvězdy. Jenže když se mnohých zeptáte, bojí se černochů. Po hlubším zkoumání jsem většinou přišla na to, že je ve filmech často vidí jako nebezpečné záporáky a prostě se toho pocitu těžko zbavují. Obyvatelstvo dostatečně vystrašené negativními příklady ze západu přijímalo zprávy o potlačování potencionálního nebezpečí celkem kladně. Samozřejmě, neexistují žádné průzkumy veřejného mínění, je to pouze můj dojem z té doby.

Ještě když se začalo více mluvit o detenčních a převýchovných centrech v oněch provinciích, o kamerách s vyspělým systémem sledování tamějšího obyvatelstva, lidé to příliš nevnímali. Jim samotným se žádná příkoří neděla, tak proč by také. Nejvíc to řešili cizinci, kteří nejsou schopní zajistit si pořádek u sebe doma a strkají nos tam, kam nemají. Ať si nejdříve poradí se svými teroristy a problémy se soužitím odlišných náboženství a poté Čínu a její praktiky kritizují. To byl názor, který jsem na internetu zaznamenávala.

Covid ale všechno změnil.

Ne že by lidé teď více kritizovali vládu za to, co páchají na menšinách, jak potlačují vše odlišné. Kritizují ale vládu za to, co páchá na svých obyvatelech. Už to mnozí nevidí jako nevyhnutelné zlo proto, aby se udržela bezpečnost a mír v zemi. Vidí věci tak, jak jsou. A co se tam děje?

Každý den teď posloucháme zprávy, které dává dohromady bývalý čínský novinář, který utekl ze země a snaží se ukazovat, co se doopravdy děje. Předevčírem mluvil o Vnitřním Mongolsku, Ujghursku a Tibetu. Je neskutečné, co se tam děje. Pokud o tom víme my, jistě o tom vědí i zahraniční představitelé, kteří o tom mlčí, protože čínské peníze nesmrdí. Tak to ale bylo vždy a všude.

Uniklo video zobrazující jednu skupinovou konverzaci, kde slečna úpěnlivě prosí, aby někdo poslal sanitku. Aby ji pustili ven z domu za matkou. Aby ji zachránili. Doslova řekla: “Pusťte nás ven, my se nebojíme nákazy covidu, my chceme ven.” Co se stalo? Zmíněné jsou od srpna pod zámkem. Některá místa jsou na tom lépe, některá jsou zavřená doteď. Nedá se tam dostat a odjet je velice složité. Lidé jsou v nekončící karanténě, dveře jsou zamčené nebo rovnou přivařené, aby nešly otevřít. Před nějakou dobou v takhle zavřeném domě vypukl požár a všichni tam uhořeli, protože se prostě nedostali ven. Všichni jsou pravidelně testování jednou denně, bez dovolení a bez ohlášení k nim chodí jednotky s desinfekcí, kteří postříkají všechno od stropu po koberec. Jedna paní ve videu ukazovala, jak má mokrou a smradlavou sedačku, na kterou se nemůže po jejich akci vůbec posadit. Z lednice jí odnesli všechny potraviny, prý aby se nemnožily bakterie. Pokud odmítnete otevřít, vysadí nebo vykopnou vám dveře a stejně vám to tam vydesinfikují. Nepotřebují povolení, nepotřebují vaše svolení, nemusí pro své jednání ani udat důvod. Zpět k oné slečně. Její matka, která bydlela v bytě ve městě Hohhot (Vnitřní Mongolsko) se svou mladší dcerou, měla podle všeho již před covidem duševní problémy. Krutá karanténa a hrubé jednání vedení domovní jednotky ji dohnalo až k sebevražedným myšlenkám. Její starší dcera bydlí na jihu země na ostrově Hainan. Odtamtud se snažila zavolat záchranku, aby své matce pomohla. Když už se jí tam podařilo zavolat, bylo jí řečeno, že to není dostatečně závažný případ, aby tam někoho poslali. Ani nikdo z vedení čtvrti, ve které matka žila, lékaře nezavolal a situaci nijak neřešil. Byl večer a vzhledem ke karanténě prázdné silnice, záchranka by tam byla do deseti minut, tak blízko ta nemocnice od jejich domu byla. Mohli se ženou promluvit, dát jí uklidňující léky nebo si ji odvézt, mohli ji zachránit. Celé to trvalo asi 40 minut. Po té době matka skočila z okna. Ta prosící slečna byla její mladší dcera, která prosila, aby ji pustili ven z domu, aby mohla za svou mrtvou matkou. Nakonec se ven dostala, z toho je tady přidaná fotka (vyfoceno ze zveřejněného videa). Když na místo přijela sanitka a slečnu pustili ven, všude zhasli pouliční lampy, aby nebylo nic vidět a lidé nemohli situaci zdokumentovat. Jenže všichni rozsvítili světla u sebe doma, namířili ruční baterky, i ty na telefonech, aby se to nepodařilo ututlat. Díky tomu jsme to video viděli.

Za dva dny v dané provincii vyskočilo z okna nebo balkonu a zabilo se pět lidí, o kterých víme. Skákalo se i v Ujghursku a asi i v Tibetu. Šíří se zprávy o tom, jak lidé nemají léky, které potřebují. Jsou odmítnutí v nemocnicích, neprovádějí se důležité operace. Další maminka porodila mrtvé dítě v sanitce jen proto, že ji odmítli přijmout do nemocnice, protože jim neukázala zelený zdravotní kód.

Co na to lidé? Vláda tvrdí, že karantény a další opatření jsou pro naši bezpečnost. Jde jim ale o to, abychom neumřeli na covid. Pokud umřeme na něco jiného, to jim nevadí. Hlavně, aby měli pěkné statistiky. 

Podobné věci se děly i v Šanghaji a v jiných městech po celé zemi. Když jsem o tom psala, přišlo mi, že to nemůže být snad ani pravda. Jenže takových zpráv jen přibývalo. Teď se takové věci dál dějí a lidé umírají. 

Přivařené dveře, to byla velká kauza, kterou vedení vlády jasně odsoudilo. To nenařídili, to si místní vedení špatně vyložilo. Jak se to tedy obešlo? Místo toho dali na dveře zvenku zámky, aby se lidé nedostali ven. Lidé byli pod zámkem, ale nic se neporušilo. Někdo říká, že se lidé zbláznili. Jiní si myslí, že níže postavené vedení se snaží ukázat svou oddanost a užitečnost, aby si v nejisté situaci udrželo svou židli. V poslední době stačí málo a úředník přijde o své místečko, probíhají velké čistky.

Čína razí nulovou toleranci vůči covidu. Lidé jsou pod zámkem, desinfikují jim domovy a berou potraviny bez dovolení. Nemají potřebné léky, nejsou přijati do nemocnic. Umírají, skáčí z oken… Mezitím německá delegace během návštěvy Číny nemusí do povinné sedmidenní karantény a vesele si spolu plánují prohloubení německo-čínské spolupráce. Jen připomínám, že Peking prohlásil, že  jejich přátelství s Moskvou “nemá hranic”.

---- vybraný komentář pod videem, volně přeložený: Wang Ju, možná nevíte, dnes zase vyskočilo pět lidí, ale tohle je jen jedna část. Je spousta dalších, kteří umřeli, byli nemocní a nezachránili je včas. Soused/ka mé nevlastní matky měla před pár dny náhlé bolesti břicha, nestačili ji zachránit a zemřela. V Hohhotu jsou téměř v každém bloku zamčené dveře. Teď je odemkli, právě protože lidé skákali ven. Kvůli covidu teď většina aut nemůže na silnice. Samozřejmě, i kdyby mohla na silnice, stejně jsou všichni doma pod zámkem, nemůžou na silnice. Já jsem právě z Hohhotu. S přihlédnutím k situaci na silnicích, sanitka by byla i v nejvzdálenější čtvrti do 15 minut. Vláda člověka je větší než vláda zákona, tahle země už je úplně schnilá.