Co se ještě stalo v Singapuru na Road to UFC?

Na nějakou dobu jsem ze psaní blogu vypadla a komentáře u posledního článku si všimla až teď. Vždyť jsem vám vůbec nepověděla,  jak zápas probíhal a hlavně - vyhráli jsme? Sice pozdě, ale přeci...

První kolo turnaje probíhalo dva dny. Lukai nastupoval v druhé epizodě a téměř poslední, takže jsme si stres “užili” opravdu dlouho. Tím víc, že většina čínských bijců nehezky prohrála. Samozřejmě, Lukai není oni, trénoval jinde… ale stejně, pár hodin před zápasem na člověka doráží všemožné myšlenky. Sportovci musí být velice psychicky odolní. Už jsme viděli mnoho zápasů a jiných soutěží, kde o výsledku nerozhodla ani fyzička, ani technika, nýbrž právě mentální rozpoložení.

V naší rozcvičovně jsme měli i velkou televizi, na které jsme mohli sledovat právě probíhající zápasy. Před Lukaiem nastupoval jeho kamarád Xie Bin s Korejcem Lee Jeong Youngem. Ano, Korejec byl šampionem organizace Road FC. I tak u něj po shlédnutí videí byla řada otazníků, v neposlední řadě i fakt, že domovinou dané organizace je Jižní Korea. O tom, jak si místní organizace, jak ve světě, tak u nás, staví své hvězdy a chrání si je, není potřeba hovořit. Xie Bin zápasil v singapurské ONE FC a dařilo se mu tam. I tak se ale Korejce viditelně bál, v postoji si bohužel nevěřil a doplatil na to. Soupeř ho ukončil na zemi hned v prvním kole, v 36. vteřině. Korejcův manažer za námi radostně přišel a chválil svého svěřence: “Lee je neuvěřitelný, tak mladý a tak dobrý! Nejmladší černý pásek v BJJ v Koreji!” Samozřejmě věděl, že pokud Lukai vyhraje, v semifinále ho čeká právě Lee. Lukai byl zaskočený prohrou svého kamaráda a hlavně to vypadalo, že měl asi nalomenou čelní kost a zraněný loket z armbaru, takže nestihl zareagovat. Navíc ho právě čekal jeho zápas.

Přestože Lukai kromě pražského zápasu na IAF ukončil každý zápas v 1. nebo 2. kole na TKO, byl považován za největšího outsidera turnaje. Ani Číňané o něm nemluvili a všichni vyzdvihovali jeho soupeře z Indonésie Angga Hanse. V prvním kole ukázal, jak moc se zlepšil v postoji a ve druhém soupeře ukončil na zemi, opět TKO. Když dostal Anggu na zemi do kravaty, říkala jsem si, že bude za chvíli konec, i jsem čínsky zařvala: “To je konec, ten už nevstane!” Čínský komentátor se rozesmál a řekl: “Ano, manželka křičí, že ten už nevstane, a asi bude mít pravdu!” Vstát opravdu nevstal, ale ač se Lukai snažil sebevíc, prostě mu tu ruku neupáčil. Večer v autobuse cestou na hotel za námi přišel Lukaiův rozhodčí a kroutil hlavou: “Ten kluk byl neskutečný, loket měl prohnutý, takovou dobu jsi mu ho tam páčil, já už byl připravený zápas ukončil, ale on to prostě nevzdal. Neuvěřitelné.” Dostali se do jiné pozice a zápas stejně skončil. Lukai si připsal první cenné vítězství a postoupil do semifinále v Abú Dhabí, které proběhne tentokrát až po kartě UFC 280, dne 23.10.

V Singapuru na chvástání korejského manažera zareagovat nestačil, svou odpověď tak doručil během natáčení čínského promo videa pro semifinále: “On je černý pásek v BJJ, já mám černý pásek v judu. Pásky ale nic neznamenají, akorát tak drží kalhoty. Zápasíme v MMA, ne v BJJ. Tam stačí pár úderů a z černého pásku je pásek bílý. Zápasu se už nemůžu dočkat. Rozhodně to nebude na tři kola a Korejec půjde k zemi, měl by si přibalit polštář.” Hned po zápase se Lukai u čínských fanoušků stal senzací a mluví se o něm jako o nové čínské naději na mužského šampiona organizace. V posledních týdnech mu začali korejští fanoušci spamovat sociální sítě a kolikrát psali opravdu nehezké vzkazy. Lukaiova armáda čínských fanoušků si toho samozřejmě všimla a spousta z nich si dala tu práci, aby si v Číně zařídili Facebook a Instagram a vrátili úder. Instagram Korejského tygra najednou není k nalezení. Nevím, jestli za to může válka fanoušků a nebo něco jiného.

Na závěr bych se chtěla vrátit ke dvěma věcem. První je, že zápas s Korejcem je pro nás vůbec prvním, kde jsou vztahy na obou stranách opravdu napjaté. Korejec se celou dobu choval velmi arogantně, je to pro oba zatím nejdůležitější zápas kariéry a k tomu sundal našeho kamaráda, je tam hodně zlé krve. Lukai nikdy nebyl za záporáka, s každým soupeřem, pokud se s ním dalo komunikovat, si rozuměl a některé má dokonce v seznamu přátel na sítích. S Indonésanem je pojí vzájemný respekt, lajkují si příspěvky a kolikrát si i napíší povzbudivé komentáře. S Korejcem je to ale jiné.

Druhou věcí, o které chci mluvit, jsou fanoušci. Přestože měl Lukai až na jednu vyjímku pěkné zápasy ukončené před limitem, Číňané ho hodně podceňovali. V Česku také, ale tady ho nikdo moc nezná, je to pochopitelné. Teď je na čínských sítích najednou oblíbencem číslo jedna, protože předvádí dobré výkony jak v postoji, tak na zemi. Rozhovory zvládne v angličtině a na rozdíl od většiny čínských sportovců odpovídá celými větami. Několikrát ho během svých živých vysílání chválili jak Zhang Weili, tak Li Jingliang nebo Song Yadong. Většina čínských zápasníků ve vyšších soutěžích se zná a respektují se, protože moc dobře ví, čím si ten druhý prochází, jsou na tom všichni podobně. Někteří zápasí ve stejné váhové kategorii, ale stejně nemají problém si spolu zajít na jídlo. Stále se berou jako jeden tým, tým Číny. Samozřejmě že každý určitě doufá, že zrovna on se vyšplhá na tu nejvyšší příčku, ale není mezi nimi žádná nevraživost, a to se mi moc líbí. Fanoušci, to je ale bohužel něco úplně jiného. Když naposledy Song prohrál, začali mu tam lidé psát, že by se měl jít učit wrestling a zem k Lukaiovi. Pokud v semifinále Číňané vyhrají, ve finále by proti sobě nastoupili Lukai a jeho kamarád Yizha. Lukai se vyprovokovat nedal, ale Yizha neustálému tlaku fanoušků podlehl a řekl, že pokud by spolu zápasili, samozřejmě nad Lukaiem zvítězí. Tak samozřejmě neřekne, že prohraje, to by ani nemělo smysl do zápasu nastupovat. Jakmile to dořekl, začala se mu všude objevovat spousta nenávistných a pomlouvačných zpráv. Všechno úplně zbytečné, všichni zmínění borci jsou kamarádi a berou to prostě jako svou práci. Po těch letech dřiny, kdy mu nikdo nevěřil, si Lukai pozornost samozřejmě užívá. Je mu ale jasné, že stačí jedna prohra a lidé se obrátí proti němu. O to vac nás naprosto překvapil přístup indonéských fanoušků. Angga byl jasným favoritem, ve své zemi za celebritu a nikdo ani nepomyslel na to, že by měl prohrát. Stalo se a zápas nebyl ani vyrovnaný. Ze zvědavosti jsem si prošla a přeložila komentáře fanoušků a až asi na tři, ho všichni i tak chválili a povzbuzovali. “Jedna prohra nic neznamená. I tak jsi stále náš hrdina!” Desítky podobných komentářů. A ještě překvapivější bylo číst, že jak Angga, tak jeho čínský soupeř byli opravdu dobří, chválili oba dva! To v Číně neexistuje. Kolik nenávistných a negativních komentářů schytala Zhang Weili po své prohře s Rose, přitom předtím byla hrdinkou národa a všech čínských žen. Stejné je to i u ostatních borců. Podle toho, co jsem četla na českých sítích, podobné je to i u nás. V tomhle se mi tedy ti indonéští fanoušci opravdu líbili. Stojí za svým oblíbencem, ať se stane cokoliv. A tak to má být.