Na večeři s Číňany

Na společné večeře se v Číně chodí z různých důvodů. Užít si dobrého jídla bývá většinou důvodem nejpodřadnějším. Jde hlavně o navazování a udržování vztahů.

Jako příklad uvedu slavnostní večeře s naším Mistrem. Mistr je uznávaným odborníkem na bojová umění jako celek a představitel stylu, kterému se věnuje nejvíce. Je hlavou své školy, na úplném vrcholu vnitřní hierarchie. Tón večeře s ním se vždy nesl v duchu toho, jaké hosty si pozval a co potřeboval vyřídit.

Pravidelně zval na jídlo své starší studenty. To bývaly vůbec nejpříjemnější večery, na které všichni moc rádi vzpomínáme. Nejstarší studenti seděli u stolu s Mistrem a ostatní si už posedali podle svého, podle toho, s kým se více znali. Po úvodních přípitcích bývala volná zábava, kdy se lidé většinou zvedli ze svých židlí, se šálkem v ruce kolovali po místnosti a dobře se bavili. Na takových večeřích se člověk zvládl i dobře a dosyta najíst. Nikdo nechtěl moc řešit větší věci a pokud jste chtěli s někým navázat vážnější hovor, většinou se tomu vyhnul s tím, že dnes je to o zábavě a ne o práci. A na to se napijeme! Ze začátku jsem byla hloupoučká, hezky se vyoblékala, obula podpatky, podlehla dobré náladě, se všemi popíjela a dobře se bavila. Po první večeři už jsem byla poučena. Tak po hodině, po dvou, totiž Mistr vyzval své studenty, aby na volném místě mezi stoly předvedli své umění. Jeden za druhým se tedy postavili na koberec a předvedli část své nejlepší nebo v té době nejzajímavější sestavy. Kdo se styděl, přizval si na pomoc kolegu. Když vás Mistr vyzve, odmítnout se nedá. Zula jsem si tedy střevíčky, vykasla sukni, zvolila jednodušší kus sestavy a modlila se, abych nespadla, abych se nepozvracela, a abych si neutrhla moc velkou ostudu. Napříště už jsem byla moudřejší. Oblékla jsem se normálně, obula kecky a pila jen málo, abych ukázky zvládla se ctí. Co bylo pro nás pro studenty vždy zážitkem, že Mistr nás často sám opravil, přidal svůj osobitý výklad, ukázal své provedení, a se staršími studenty jsme si vyměnili zkušenosti a náhled na celou věc. Super bylo také, když se akce účastnili Mistrovi kamarádi, většinou folkoví mistři, kteří si cvičili v parku to svoje, neoplývali zrovna vzletnou mluvou a všechno vysvětlili prostě po svém. To byly vždy nezapomenutelné večery, kdy jsme se naučili jednak mnohé o bojovém umění, ale i čínské kultuře.

Poté byly večeře, na které Mistr pozval důležité hlavouny, které z nějakého důvodu potřeboval oslnit. To už byla spíš práce než zábava. Jako jeho zahraniční studentka “áčkové” kategorie (naši vnitřní strukturu vám vysvětlím příště) jsem seděla většinou u hlavního stolu a jak šel čas, blíž a blíž k Mistrovi, až si mě vždycky posadil hned vedle sebe. Tak bylo všem jasné, že tam nejsem jen v roli cizince pro pobavení, ale mám v naší hierarchii určité postavení. S takovým místem přichází ale i spousta povinností. Jednak se u stolu starat o Mistra - nakládat mu na talíř ty nejlepší kousky a všechno, co má rád, dohlížet, že má stále plný šálek, starat se, aby nic neztratil a třeba ho i zachraňovat před příliš dotěrnými mluvkami a pijáky, když v Mistrově dosahu nebyl nikdo, kdo by se té úlohy ujal. Dál bylo potřeba starat se o zábavu přísedících, aktivně se účastnit hovorů, i kdyby to znamenalo, že odejdete s prázdným žaludkem. Pobízet ostatní k jídlu, aby ochutnali tu a tu dobrotu, komunikovat se servírkou, aby bylo všeho dostatek. U nás byl odborníkem na dobré jídlo a pití Mistrův hlavní trenér. Ten dobře věděl, co má Mistr rád, co nejí a co je potřeba objednat v závislosti na důležitosti a povaze hostů. Někteří potřebovali oslnit vyjímečností a počtem chodů, jiní byli takoví lidovější a dávali přednost obyčejnějším pokrmům a většímu množství.

Se všemi je potřeba si připíjet v pořadí jejich důležitosti. U stolu s Číňany byste si neměli popíjet jen tak sami. Když už pozvednete šálek, vyzvěte někoho k přípitku - opět, musíte mít pořadník, který dává smysl, a nebo si alespoň ťuknout s tím, kdo sedí hned vedle vás. Často se vám také stane, že když někdo uvidí, že se chystáte napít, urychleně si s vámi chce připít. Je důležité dohlížet na to, abyste vždy měli co pít, aby se na vás při přípitku nečekalo. U velkých stolů je často problém rychle najít nějakou tekutinu, a tak si dolévejte průběžně. Samozřejmě nejen sami sobě, ale starejte se i o ty, co sedí bezprostředně vedle vás. Já měla většinou vedle sebe nějakého staršího bratra, a ten se mi staral jak o plnost šálku, tak o talíř - z každého pokrmu mi vždy naložil na talíř pár soust co nejdříve, abych měla šanci ochutnat. Jsou jídla, která se objednávají spíš pro formu, a ty většinou na stole zůstávají. Pak jsou jídla, která mají rádi téměř všichni, a to si pak musíte pospíšit, jinak nemáte šanci.

U jídla je také důležité se po pokrmech moc nesápat, nakládat si menší porce, aby zbylo na všechny. Vše se často pokládá na kulatou otočnou plošinku. Pokud vás něco zaujalo na prostější straně stolu, pomalu si otáčejte, ale dávejte pozor, abyste někomu neujeli, když si zrovna nakládá něco jiného. Stane se, že než se k vám jídlo dostane, talíř už je prázdný. To se nedá nic dělat. Bývá také zvykem, že na talířích vždy trochu nechají. Jsou ale takoví, kteří nechtějí plýtvat nebo vědí, že to máte rádi a zbytek určí vám. Pokud je tam poslední kousek, nikdo si ho ze slušnosti nevezme. Přátelé se samozřejmě už nějak domluví.

Co všechno Číňané popíjí?

Samozřejmostí jsou nealkoholické nápoje. Děti a mladší si často dopřávají kolu, pomerančový džus nebo kokosové mléko. Ženy, které hledí na linii (nebo to alespoň na veřejnosti předstírají), a ti, kteří si potrpí na zdravější tekutiny, si dolévají buď čaj a nebo horkou vodu. O studené nealko si nikdo neřekne a voda je vždy buď horká a nebo balená, v pokojové teplotě. Muži, občas i ženy, si nalévají buď pivo (populární jsou různé čínské značky, ze zahraničních hlavně Heineken nebo Budweiser) nebo víno. Pokud víno, až na vyjímky vždy červené. To je pro mě dost problém, protože se mi po červeném a těžkém kořeněném bílém dělá špatně. Pokud se tedy sluší pít alkohol, musím zvolit buď pivo a nebo dopředu vyzkoumat, jestli mají lehčí víno bílé. Stalo se mi totiž, že jsem bez rozmyslu řekla, že si dám víno bílé. Jenže servírka vyvalila oči s tím, že ho nemají. Jen červené. On by to zase nebyl takový problém, jenže se většinou vždycky objeví někdo, kdo si vezme za úkol vám splnit každé přání. A to kolikrát i to nevyřčené, které si sám nějak domyslí. Na základě čeho kolikrát těžko říct. Začne tedy servírku pronásledovat s tím, že není možné, aby neměli bílé víno a musí to nějak zařídit. Když nepochodí, buď on sám a nebo někdo, koho má po ruce, vyjde do ulic a nevrátí se, dokud láhev bílého vína nedonese. Stalo se mi. A tak pro zachování klidu si dělám buď předběžný průzkum a nebo piju pivo.

A jak si připíjet?

Můžete sedět jako pecka celý večer a nebo se svézt na některé z přípitkových vln. Pokud ale chcete ukázat, že víte, co se sluší a patří, je potřeba se ujat iniciativy. A nemusíte sami, klidně ve skupince. S kamarádkou a jejím manželem (oba jsou z Kuby) jsme chodili na přípitky spolu. Vzali jsme to vždy sestupně, od Mistra až po toho nejméně důležitého hosta. A potom už jsme měli klid. Pokud je to hlavně pro formu, stačí přípitek přes stůl, kdy se zvednete, vyslovíte jméno daného člověka, a že ho zvete na jeden šálek. Pokud je daný člověk důležitý nebo v pořadí nad vámi, je dobré za ním prostě dojít, pozvat ho k přípitku a přitom s ním prohodit s ním pár vět. Nikdy se nám nestalo, že by přípitek někdo odmítl, i kdyby si měl přiťuknout jen vodou. Jen ze zdvořilosti dobře načasujte, kdy ho/ji oslovíte, aby neměl zrovna plnou pusu nějakého jídla.

Velice důležité je i držení šálku a umístění při přípitku. Pokud chcete opravdu vyjádřit úctu, držte skleničku či šálek v obou rukách a níže, než je ten druhý šálek. Čím níž váš šálek v porovnání s tím druhým je, tím větší úcta. Číňané se v tomhle moc rádi předhání a nebývá vyjímkou, že šálky končí v talířích jídla. Jednomu pánovi dokonce šálek skončil v horkém kotlíku, byl už značně pod vlivem. Někteří si nemají problém přidřepnout, aby se dostali níže. Je to taková hra, kterou Číňané mají rádi. Na uvolněnějších akcích se na to zase tolik nehraje, ale pokud projevíte tyto znalosti, určitě dostanete plus. 

Placení účtu

Když oficiálně zvete na večeři, všichni počítají s tím, že platíte. Pokud jde o slezinu přátel a známých, na konci bývá velký boj o to, kdo zaplatí. Byla jsem svědkem i toho, jak spolu dva Číňané běželi za servírkou, předháněli se, odtahovali od baru, přemlouvali číšnici,  aby si peníze od toho druhého nevzala, když si je vzala, vytrhli jí je z ruky a strkali zpět do kapsy svého soupeře v placení. Na půl se tady nehraje a žena neplatí téměř nikdy. I kdyby byli pouze kamarádi nebo spolužáci, muži mají tendenci zaplatit. Samozřejmě je to ale o domluvě mezi nimi. Je tedy moudré zaplatit útratu ještě než večeře skončí. Jakože jdete na WC a při cestě účet zatáhnete. Samozřejmě, že jsou i lidé, kteří si toho všimnou, ale nikam se nehrnou a pak jsou velice překvapení, že už je zaplaceno a nikdo od nich peníze nechce.