Co mi bude ze Šanghaje doma chybět? - část 3.

Rozhodně to bude čínské jídlo, ale i takové věci jako záplavy květin v centru města, zdejší móda, bohatost nabídky na trzích...

Čínská kuchyně

Čínu v ČR mám docela ráda, přeci jen mám chuťové pohárky Evropanky. Na druhou stranu, nevyhledávám to. Prostě vím, že to bude chutnat jinak, než jsem zvyklá. Naštěstí si s sebou vezu Číňana, který umí opravdu skvěle vařit, takže po jídle si až tak stýskat nebudu. Přiznám ale, že to prostě není jako od čínské maminky. Ta má přeci jen delší praxi a vaření ji částečně i živí. Naučili jsme se už i dělat čínské taštičky plněné masem a zeleninou. Co si ale neuděláme, jsou třeba malé dračí knedlíčky plněné vepřovým masem. Ty se dělají na páře a jsou šanghajskou specialitou. Nebo různé slané i sladké placky, které se tady prodávají na každém rohu. Manžel si rád kupuje uzené kachní krky a jazyky, kuřečí pařátky… To mi zrovna chybět nebude, já jsem spíš na ty knedíčky a masem nebo černým sezamem. Na druhou stranu si myslím, že mi to české pekárny bohatě vynahradí a já si po pár měsících na nějaký kachní jazyk ani nevzpomenu. :-)

Městská zeleň

Všimla jsem si, že na spoustě fotek z čínských předměstí, která jsou na internetu, to vypadá jako betonová džungle. Jak je to v městech, kde jsem nebyla, netuším, ale takhle to tady na mě nikdy nepůsobilo. Možná kromě několika míst v Pekingu. To je neustálá válka mezi námi, co máme rádi Šanghaj a těmi, co mají rádi Peking. Miree za srdce vzal Peking, kde je prý stále cítit ta tradiční kultura, Šanghaj je navoněný mix všeho a vlastně ničeho. Já Šanghaj miluju, v Pekingu jsem se trápila. Ty neskutečné vzdálenosti, široké rovné silnice a chodníky, po kterých si ušlapete nohy, než konečně někam dojdete… Chodila jsem tam předtím, než se rozjel byznys se sdílenými koly a elektrokoly. V Šanghaji máme zeleň na každém kroku - kromě Nanjingské ulice, nejvyhlášenější místní ulice. Kolem každého chodníku je tráva, keře, stromy, všude se pravidelně vysazují květiny, a to i v zimě (to moc nechápu). Všechno krásně zastřižené a opečovávané. Každé sousedství má svou zahradu, kde se dá sedět na lavičkách, v krytých altáncích, kolem je spousta parků. Ty oficiální mají bohužel otevřeno pouze do 17. hodiny, ty divočejší jsou pak přístupné kdykoliv. Co trochu nechápu je, že v některých parcích jsou vymezené prostory, kde můžete na trávu, a ostatní jsou zakázané. Na trávníky se tak můžete jenom koukat. To není jako v Plzni v Borském parku, kde můžete kamkoliv a dělat tam téměř cokoliv. Na druhou stranu, Číňané jsou jako bezohledné kobylky. Kamkoliv si zapíchnou stany, vypustí rozjívené děti, pohazují odpadky… kvůli tomuhle to možná i chápu. V Plzni to se zelení rozhodně není žádná sláva, i když je to samozřejmě o dost lepší než kdysi.

Móda a barevnost

Tohle opět neplatí na celou Čínu a já sama sice hodně cestovala, ale rozhodně jsem nebyla všude. V Pekingu jsem byla naposledy před asi pěti lety, tak nevím, jak to tam vypadá nyní. Tenkrát jsem si ale všimla, že lidé tam moc na barvy nedají a oblékali se celkem střízlivě a jednoduše. Na vesnicích to také samozřejmě není žádné módní molo. Šanghaj, to je něco jiného. Mladé holky i starší dámy chodí oblečené podle poslední módy i prostě podle toho, jak se jim zachce. Kombinují drahé kousky (nebo jejich napodobeniny) a ty levné z tržnic. Na ulicích rozhodně nevládne uniformita. Nejrůznější barvy, vzory, materiály… Rozhodně je na co se koukat a nudit se nebudete. Navíc, Číňanky to dokážou skombinovat tak, že to prostě k sobě jde. Na druhou stranu, jak už jsem zmiňovala, teď se hodně nosí takové beztvaré pytlovité oblečení - široké nohavice, široká dlouhá trika, a to je docela nuda. I když je to určitě pohodlné. Dost mě mrzí, že v Šanghaji většinou neseženu boty v mojí velikosti, ty nejhezčí končí na velikosti 39. Jak moc kvalitní jsou, to netuším, ale boty tady v porovnání s ČR jsou opravdu nápadité a krásné. Koupila jsem si tady jedny zimní šněrovací a po celé zimě vypadají jako nové, takže i kvalita se tady dá sehnat za rozumnou cenu. To jsem obešla celý šestipatrový obří obchoďák a nikde neměli boty v mojí velikosti. Až jsem narazila na tuhle obuv. Tam mi rovnou řekli, že jsou v celé budově jediní, kteří nabízejí dámské boty i ve větších číslech a chodí jim tam nakupovat hodně cizinek. Od čísla 40 výš se dá nakoupit třeba v Zaře nebo v H&M, ale od nich mi boty většinou vydrží jednu sezónu.

Místní trhy

Kromě těch se živými zvířaty, které jsem už zmiňovala (https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772861), na místní trhy chodím strašně ráda. Ráda mám hlavně ty na menších městech. Tam máte zeleninu, ovoce a další opravdu od místních pěstitelů a výběr neskutečný. Nejrůznější trávy (i to je tady zelenina), bylinky, luštěniny, rýže různých typů, nudle, tofu, ovoce a zelenina, které u nás vůbec nejsou… Nakupuji tam opravdu strašně ráda. Jak moc je to “farmářské” a “bio” těžko říct, ale aspoň to vypadá ve formě, čerstvě a je to za hubičku. Navíc věci, které jsou v ČR považovány za zdravé, tím pádem jsou drahé, jako sojové mléko, různé druhy luštěnin, tofu, goji, avokádo, houba dřevěné ucho, čerstvý špenát a podobně, tady koupíte levněji. Mistr mě v provincii Zhejiang vzal na vyhlášený trh s čajem. To byl také zážitek. Všude kolem nejrůznější čaj ve velkých ošatkách, někdy prostě na zem natáhli plachtu a na to vysypali čaj. Čaj jste mohli samozřejmě i ochutnat.

Vždycky to nějak (dobře) dopadne

Z ČR a hlavně z domova jsem naučená, že se má postupovat podle daných pravidel, krok za krokem a nic nejde jinak. Když na informační desce na úřadě napíšou, že věc se má tak a tak, tak se ani nemusím ptát, protože to tak prostě bude, ne jinak. Myslím, že ani u nás už to tak zdaleka není. Navíc, Češi jsou známí tím, že vymýšlejí, jak různá nařízení a pravidla očůrat. Naši mi kolikrát říkali, že mě vychovali moc hodnou a neprůbojnou, nic pro dnešní dobu. Tohle kolikrát vedlo i k hádkám s mým čínským manželem. Prostě bylo napsáno, že je to tak a tak. On mi ale bude tvrdit, že to jde i jinak. Jenže měl zatím vždycky pravdu. Pokud člověk zná místní situaci, dokáže se na daného člověka naladit, spousta věcí se dá obejít a vyřešit, i když se na první pohled zdá, že není cesta ven. I když mladá a ve formě, k infarktu jsem tady měla blízko už mnohokrát. V posledních letech jsem se konečně naučila uvolnit a jít s proudem. Všechno se tady dá nějak vyřešit. Ukončení mého doktorského studia tady bylo hodně složité a ubralo mi pár let mládí, nějaké ty peníze, ale nakonec to všechno dopadlo dobře. Když jsem vezla psa z Šanghaje do ČR, tak to také vypadalo, že neodletí, ale nakonec jsem si ji odvezla. Když jsme si nevšimli, že mi vypršelo vízum, tak to vypadalo taky špatně, strašili, že mě můžou i vyhostit. Nakonec jsem se svědomitě strejdům policistům omluvila, pochválila Čínu, a i pokutu mi dali nižší. Na každého Číňana platí něco jiného. Někomu musíte vychválit život v Číně, že je o dost lepší než u vás doma. Jiného zajímají informace ze zahraničí a chce si s vámi povídat. Někteří slyší na český fotbal. Další se s vámi chce fotit a dát si vás do kontaktu na aplikaci Wechat, někdo chce úplatek.

Hravost

Jsou tu ctihodní stařešinové, zakomplexovaní puberťáci, lidé upnutí i frikulíni. Jako všude. Číňané ale na mě často působí jako malé děti. Jsou velice zvědaví, hraví a často i spontánní. Manžel se drží, ale stejně když vidí nějaké hrací koutky, nejrůznější výzvy, veřejné soutěže a prostě společenské akce, tak tam aspoň nakukuje. Pokud už nestojí ve frontě, aby si to taky zkusil. :-) V každém větším nákupním centru se pravidelně o víkendech pořádají různé akce. Kromě toho mají i obchůdky vevnitř často různé aktivity jako kolo štěstí, ochutnávky, loterii, tipovačky a podobně. Dnes jsme se účastnili fanouškovské akce v tréninkové centrále MMA, v UFC PI. Hned u vstupu jsme dostali mapku, kde je jaká stanice, co si tam můžeme vyzkoušet, zahrát a co všechno můžeme vyhrát. Každá stanice byla obklopená nadšenými lidmi, kteří se nemohli dočkat, až si zkusí bouchnout do pytle, vyzkoušet si nějakou zápasnickou techniku, zahrát na Playstationu… Všechno dospělí lidé a pobíhali od stanice ke stanici. :-) Manžel si našel záminku, aby se do toho víru také mohl vrhnout - že mi vyhraje tričko.

Samozřejmě ne všichni Češi, ale třeba u nás doma se vychovávalo víc do vážna. Nekříčet, neposkakovat, neběhat. Chodit slušně, poklidně a nijak zvlášť se neprojevovat. Chápu, že ze mě chtěli vychovat slušnou slečnu, ale musím přiznat, že mi to ubralo na spoustě legrace. I když to vím, tak stejně teď jako dospělá mám problém se uvolnit a prostě si mezi lidmi zakřičet, přede všemi si vyzkoušet nějakou hloupost. Kamarádky z USA, Španělska a Brazílie se na každou hudbu začnou vlnit a prostě si dělají, co se jim zachce, kdykoliv. Já to prostě nedokážu a vnímám to jako velký handicap. Je to něco, s čím se snažím poprat. S tím sport rozhodně pomáhá, protože v akci se člověk uvolní, a když zápas sledujeme, tak se řev kolikrát i vyžaduje. :-) V Čechách jsem si všímala, že někteří mladí nebo teenageři sice jsou spontánní, ale kolikrát mi to přišlo hlavně na oko, aby to všichni viděli, aby se odlišili, upoutali na sebe pozornost. Obyčejným Číňanům nejde o upoutání pozornosti. Ti na ulici zpívají a tancují prostě proto, že se jim chce a že je to baví.

Povídavost

Trochu se to pojí i k předešlému bodu. Zatímco v Plzni když jedeme výtahem, tak až na pár sousedů se s ostatními maximálně pozdravíme. Tady? Do hovoru se dá kde kdo. Když jedeme výtahem, paní se začne vyptávat, ve kterém patře bydlíme, kdy jsme se nastěhovali, kolik platíme za byt. To jsou takové ty vyzvědačky. Jsou tu ale i lidé, kteří si prostě chtějí povídat. I jenom o počasí. Nebo když stojíte ve frontě v obchodě, aby si ukrátili dlouhou chvíli. Na výletech jsme se kolikrát dali do kupy s neznámými lidmi, protože jsme mířili stejným směrem, hledali jsme stejné místo, přijeli jsme ze stejného města. Číňané si vždycky najdou nějakou záminku, aby mohli navázat hovor. Je pravda, že mobilní telefony tyhle výměny trochu omezily, protože spousta lidí během čekání prostě zírá do mobilu. Je ale pravda, že co mají rodiče psy, tak se také dávají do hovorů s ostatními pejskaři, ale to je taková zvláštní skupina lidí. :-)