Co mi z Šanghaje chybět nebude - část. 4

Bláznivé počasí, nutnost používat VPN, cenzura... Tohle jsou také věci, které mi doma rozhodně chybět nebudou. 

VPN

Před cestou do Číny je nutné pořídit si VPN. Co to přesně je a jak to funguje, tak úplně nevím. Vím ale, že se bez toho nedostanu na poštu na gmailu, na Google, Facebook, Instagram, Whatsapp, Wikipedii a podobné stránky. Ze začátku jsem žádnou nepoužívala a Facebook mi ani nechyběl. I dnes ho moc nepoužívám. Jenže po nějaké době jsem se fakt cítila odstřižená od svého světa mimo Čínu, takže jsem poskytovatelů VPN vyzkoušela mnoho. V posledních třech letech použífám Any Connect, kde platím 495 Kč na rok a většinou se připojím kdykoliv, a to na dvou zařízeních současně. V manželově tréninkové centrále UFC PI žádná VPN potřeba není. Facebook se vám otevře hned, je to jako kdybyste ani nebyli v Číně. Jedna věc je kontakt s přáteli a rodinou.  Druhá věc je, že to hodně přidělává starosti, když potřebujete současně používat aplikace nebo webové stránky z obou břehů. Mnoho čínských webových stránek s VPN prostě nefunguje, některé aplikace jsou najednou strašně pomalé. To musíte VPN stále zapínat a vypínat.

Vystřihování scén z filmů, seriálů i zápasů

Jsem fanynkou Wolverina z Xmanů, a tak když jsem před pár lety slyšela, že v novém pokračování série bude mít holý zadek, do kina jsem se strašně těšila. Co ale myslíte. Danou scénu celou vystřihli, takže jsem nic neviděla. Ne že by ten film nestál za to, ale já si koupila lístek s jasným cílem. V předešlých letech toho buď nebylo tolik a nebo jsem si toho moc nevšímala, ale v poslední době je to snad každý film. Z Ďáblova advokáta vystřihli spoustu scén a kolikrát tak přijdete nejen o nahotinky, ale i o střípky do skládanky, díky kterým si film užijete ještě víc. V médiích se psalo o cenzuře nových Přátel, tak jsem na to raději ani nekoukala. Deadpool nebo Tenkrát v Holywoodě jsem si pustila v letadle na cestě z/do Číny, abych to viděla opravdu celé.

Manžel zápasil v několika čínských organizacích MMA a ve většině byla striktní pravidla - pokud se vysílalo v televizi (samozřejmě ne živě). Nesmí být vidět tetování, proto někteří borci nosí návleky na lýtka nebo rovnou dlouhé kalhoty. Manžel má celá záda, takže musí nosit triko. Kamarád si teď nechal potetovat i zadní část hlavy, tak si říkám, kdyby nastupoval v Číně, jestli by mu navlékli kuklu. Dál pokud je moc krve, tak se to vystřihne. Proto nejslavnější organizace Wulin Feng nikdy nevysílá živě a zápasu se většinou dočkáte po jednom až dvou týdnech. Aby měli dost času to všechno vystříhat a upravit.

Obrovské kontrasty

Tohle asi spoustě lidem vadit nebude, ale já jsem taková útlocitná duše a mám s tím velké problémy. Na vesnici takové rozdíly nejsou, ale v Šanghaji je to hodně cítit. Před stanicemi metra,   někdy i metru, před chrámy, ale i před luxusními nákupními centry často uvidíte žebráky. Občas jsou to takoví zanedbanější, ale celkem ve formě lidé. Většinou to jsou ale lidé zmrzačení. Když mi nad nimi pukalo srdce, manžel se mě zeptal, jak si myslím, že se tam dostali, když nemohou ani chodit. Jak je možné, že mají teď na krku pověšené QR kódy, přes které můžete věnovat peníze i přes telefon (většina lidí tady už při sobě nenosí hotovost). Jsou gangy, které pochytají chudáky bez domova a bez peněz a přinutí je pro ně žebračit. Aby měli šanci dostat víc peněz, zlámou jim nohy, vypálí oči nebo je jinak zmrzačí. Je o tom i spousta dokumentů (a nejen z Číny) i filmů - například slavný Milionář z chatrče. Ne že by mi pukalo srdce méně, ale pochopila jsem, že peníze, které bych jim dala, jim stejně nezůstanou. Dál na ulicích uvidíte různé zpěváky, kteří vedle sebe položí plachtu s vysvětlením, že vybírají peníze pro operaci svého dítěte, pro svoji nemocnou maminku, na školu, na cestu domů… je toho spousta. Někteří lidé se neostýchají vás chytit za ruku a pronásledovat vás pěknou dobu, než to vzdají. Často cílí na cizince, protože my určitě máme peníze. Na druhé straně ale vidíte Číňany oblečené ve značkovém oblečení od hlavy až k patě. A tím nemyslím teplákovku Adidas. To je Gucci, Louis Vuitton, Balenciaga a další trendy značky. Po ulicích se prohání ve sportovních vozech upravených na míru. Před šesti lety všechny šokovala zpráva o jednom z nejbohatších Číňanů, Wang Sicongovi, který svému huskymu (psovi) na obě přední packy pořídil zlaté hodinky iWatch za asi 647 970 Kč. Ne že bychom v Plzni nebo v Praze neměli boháče, kteří se rádi rozšoupnou a všem to ukážou, ale přeci jen to asi neuvidíte každý den. V Šanghaji, hlavně čím blíž jste k centru města, jsou tyhle rozdíly vidět vedle sebe běžně.

Místní trhy s živými zvířaty

Čínské trhy jsou moje oblíbená místa. Vždycky tam strávím hodně času a beru tam i cizince turisty na obhlídku. U školy jsem měla “svou” tržnici, kde už jsem měla známé prodejce, kteří mi vždycky hlásili, co mají zrovna nejčerstvější, povídali si se mnou a vždycky mi do pytlíku přihodili něco navíc. Je tam neskutečný výběr zeleniny, ovoce, luštěnin, tofu nejrůznějších tvarů a chutí, nudlí, naložené zeleniny… bývá tam samozřejmě také řezník nebo mrtvé ryby a mořské plody. To ještě jde, pokud vám nevadí, že tam to naporcované maso prostě jen tak leží na stole, kolem mouchy. Mořské plody a ryby samozřejmě s hlavami. Horší je pak sekce živých zvířat. Spousta rych tísnících se v malých nádržích, kde jich hned několik už plave břichem nahoru, kuřata v mrňavých klecích, krevety, které se zoufale snaží dostat ven z lavoru… To není nic pro mě a zásadně tam nechodím. Manžel tam chodil kupovat živé krevety, které mu po cestě domů šustily v pytlíku, jak se snažily vyskočit. To jsme pak domů chodili zvlášť a do kuchyně jsem nevročila, dokud nebyly uvařené. Přesvědčila jsem ho, abychom kupovali mražené nebo už mrtvé. On má zvířata rád, tak souhlasil, ale řekl mi, že ta chuť je fakt jiná. Ty předem zabité prostě nejsou dobré. Číňané mají chuťové buňky daleko vytrénovanější než já. Mně stačí, že mi to chutná. Manžel pozná rozdíl v tom, jaký olej se použil, jestli je maso ze supermarketu nebo od nich z vesnice, jestli to bylo čerstvě zabité nebo to tam nějakou dobu leželo. To já nepoznám. Má mě za kulinářského barbara.

Šanghajské počasí

Upřímně, nechápu, že se lidé usadili zrovna zde a vybudovali tady velkoměsto Šanghaj. Tohle místo prostě není moc k životu. Opravdu příjemné počasí je tady tak čtyři týdny do roka. Přechod zimy v jaro provází několikadenní (letos několikatýdenní) deště. To je kolikrát vody, že se v místech se špatnou kanalizací brodíte po kolena ve vodě a všem, co v ní plave. Voda mi kolikrát nateče i do gumovek. Pak tedy přijde jaro a je fakt neskutečně krásně, modré nebe, všechno se zelená, ptáci zpívají… Letos netrvalo ani dva týdny a přišly neskutečné pařáky. V učebnách na univerzitě jsme měli i vlhkoměr a nebylo vyjímkou, že ukazoval i 98 %. 35, 40 stupňů Celsia, to v ČR máme taky. Ale ta vlhkost je neskutečná. To se člověk nemusí ani pohnout a potí se jako blázen. Naštěstí jsou všude klimatizace. Letos ta horka prokládá vydatný déšť. Někdy téměř v kuse prší i celý týden. Šanghaj je veliká, a tak také hodně záleží, kde se přesně nacházíte. Na podzim si užijete opět pár krásných dní a pak udeří zdejší pověstná zima. Kdo nezažil, tak si z nás dělá srandu.  Teploty kolem pěti stupňů nad nulou. Za mých sedm let studia tady sněžilo JEDNOU. Pak sněžilo ještě jednou ten rok, co jsem odjela. Teď poslední tři roky, co jsem zpátky zase nic. Ale je prostě lezavá zima, kdy se nezahřejete, i když vrstvíte o sto šest.

Záchodové mísy

V obchodních domech v centru města, v nově zrekonstruovaných bytech nebo dobrých hotelech se s tímto problémem většinou nesetkáte. Ve starších domech už ale ano. Bylo to tak i u nás na koleji. Prostě mají asi malé trubky a moc toho skrz neprojde. Toaletní papír se tak má házet do odpadkového koše, který je vždycky přistaven hned vedle. Hodně jsem s tím bojovala, protože jsem si nedokázala představit, že ten koš po pár hodinách nezačne smrdět. No a nesmrděl. Stačí pravidelně vyhazovat. I tak mi to ale bylo nepříjemné a byla jsem ráda, když jsme bydleli někde, kde to nebylo potřeba. Rodiče takhle pěkně ucpali záchod někde na hotelu na jihu Číny. Před cestou jsem jim dala instrukce, co ano a co ne, ale i tak - zvyk je prostě silnější. No, nebylo to nic pěkného.

Všudypřítomná roztomilost a neobratné pokusy o vyzývavost

Není to nic, čemu se tady nedá vyhnout nebo přes co bych se nepřenesla, ale i tak mi to občas pěkně načechrá nervy. O povinné roztomilosti u dětí jsem se už zmiňovala. Jenže oni si to přenesou i do dospělosti, a to je pak na ránu. Holky, které znám, jsou schopné mluvit normálním způsobem a normálním hlasem. Ale vždycky, když jsou se svým přítelem, s přáteli nebo od někoho něco potřebují (třeba si přejí novou kabelku), nasadí takový dětský žvatlací hlas, skáčou z oktávy na oktávu, ale většinou si udržují hlas hodně vysoko. Upřímně, fakt mě z toho bolí hlava. Mám čínské přátele, kteří to také nemají rádi, ale je to takový společenský standard toho, jak se má žena chovat. Třebaže manžela vnímám jako “normálního”, nemůže si pomoct, a když vidí, že jsem udělala něco roztomilého nebo jsem aspoň tak vypadala, tak se neudrží a chvilku se rozplývá nad tím, jak jsem roztomilá. Po těch letech jsem si na to zvykla a při komunikaci s ním nebo při natáčení videí k tomu také sklouzávám. Ale žádné hrané hysterické záchvaty, to bych si musela nafackovat. Čínská žena musí být roztomilá, to je daleko důležitější než být sexy. V posledních pár letech porozuji, že se to trochu mění a i být svůdná a sexy se teď více propaguje, vyžaduje a oceňuje. Možná je to spojené s tím fitness a jóga trendem. Všichni se fotí v obtaženém oblečení, ve vyzývavých pózách… Teď se nosí ty zkrácené topy, že se odhaluje ještě více kůže. Číňanky  nikdy moc nenosily velké výstřihy. Asi proto, že v nich nemají moc co ukázat. I když jsou i bujné vyjímky. Vždycky ale nosily hodně krátké šortky nebo sukně. Mí kamarádi cizinci se vždycky těší na léto, to jsou všude nohy nohy nohy. Možná ale tím, jak je to všude, tak to místním nepřijde zase tak sexy. Občas se teď předvede nějaká holka s extra krátkými šortkami, že jí je vidět trocha zadku, ale to jsou hodně velké vyjímky. Teď tady dost letí kalhoty s hodně širokými nohavicemi a úzkým pasem, což i opticky zvětšuje zadek. K tomu zkrácený top a nebo veliké volné tričko. Spíš se chodí v nadměrnějším a volnějším oblečení, než aby se zdůrazňovaly tvary. Ale tím, jak je tady spousta lidí, samozřejmě uvidíte od všeho něco.

Tady ještě nejde nezmínit, jak se holky snaží napodobovat asi americké filmy a celebrity v chování a snaží se natřásat, nakrucovat a ukazovat křivky, pokud nějaké mají. Když jsem byla na univerzitě, to je deset let zpátky, tak to bylo opravdu hodně okaté a neobratné. Toporné sexy figury na tanečním parketu v baru nebo na školních a jiných tanečních vystoupeních. Je pravda, že za ty roky se holky posunuly a už to vypadá lépe, nenuceněji a přirozeněji. V Číně je zakázané porno, ze všech filmů se vystřihávají erotické scény (a přehnaně krvavé), ve škole se o těhle věcech moc nemluví. Proto nás, zahraniční učitele, vždycky dost překvapila vystoupení žaček druhého stupně, kdy měly kratičké sukně, rudé rtěnky a nakrucovaly se tam jako striptérky. U nás na škole se ale hlavně napodobuje korejská móda, takže na vystoupení rudé rtěnky ano. K tomu ale bělostná pleť, rozpuštěné vlasy, sexy nebo XXL plandavé oblečení, a hlavně trpný výraz nebo výraz leklé ryby. Někdy večer vypadají jako z japonských hororů. Ještě zmíním, že se tady před pár lety konalo i Sex Expo! Samozřejmě jsem se tam byla podívat, to bych si v Číně nenechala ujít. :-) Porno se tam samozřejmě neprodávalo. Vystavovalo a prodávalo se tam moře nejrůznějších pomůcek, sexy spodní prádlo, bičíky, řetězy, kostýmky, lubrikační gely, prezervativy a podobně. Součástí byly i módní přehlídky.

K tomuto tématu ještě musím dodat, že tlaku roztomilosti neunikli ani muži. Nedělám si iluze, že světu mimo Čínu vládnou obrovští namakaní chlapi, plní testosteronu. Na sociálních sítích si všímám, že trendy i u nás se dost posouvají. Nicméně, myslím, že to do značné míry zachraňuje fitness a láska ke sportu a nebo fakt, že se sportování považuje za jeden z trendů, a tak se tomu lidé snaží věnovat. A nebo je to spíš ta moje bublina, protože jsem většinou obklopená podobnými lidmi. Nikdy nezapomenu odpověď mého trenéra Wushu (čínská bojová umění). Už nevím, co udělal, ale ptala jsem se ho ale, proč to neudělal tak a tak. Odpověděl mi: “To bych pak ale už nebyl roztomilý!” Nedávno jsem shlédla jednu anketu, kde se v šanghajských ulicích ptali místních mladých, jaký je dnes ideál čínského muže. Odpovědi byly víceméně střízlivé. Výška kolem 170 cm, nemusí být příliš vysoký, protože my jsme obecně menšího vzrůstu. Kůže bělejší, ale ne do extrému, protože je tady spousta lidí, kteří tak bílí nejsou a ženy řekly, že by se vedle bělejšího muže cítily trochu méněcenné. Ochlupení na nohou ano, na hrudi jen pro někoho a všichni se shodli na tom, že by měl být muž hladce oholen. Na cca 180 cm by měl vážit do asi 75 kg. Ani ne tlustý, ani ne vyzáblý. Na Čínu většina zní celkem rozumně. Jenže když se podíváte na zdejší zpěváky, mladé herce, celebrity z internetu a další, vypadají celkem jinak. Buď jsou opravdu vysocí a nebo jim na počítači protáhnou nohy, aby tak vypadali. Za dokonale bílou pleť by se nestyděla ani Sněhurka (ta původní, ne ta, co se chystají točit teď). Hladce oholení, žádné ochlupení, upravená obočí, make-up, vyzáblá figura. Co moc nechápu, že takoví muži často fotí reklamy pro kosmetické firmy, které nabízejí produkty pro ženy.