Z čínských ulic a obchodů - část 2.

I dnes se podíváme do čínských ulic na to, co se nosí, jak tady lidé o sebe pečují a co je pro ně důležité. Jako vždy, nic není absolutního a každý je jiný. Některé souhrné prvky se ale přeci jen dají rozpoznat.

1) Make-up

Holky a ženy se nelíčí nijak dramaticky či přehnaně. Většina těch, co potkávám v metru, nalíčené nejsou vůbec - ani řasenka, ani rtěnka. Možná to ovlivňuje i fakt, že Číňanky mají povětšinou daleko méně vrásek než Evropanky, a to dokonce i ve vyšším věku. Je to k pláči, ale mám více viditelných vrásek, než moje tchýně. Samozřejmě, elasticita a kvalita kůže je u mě lepší, ale vrásek mám už celkem dost, zatímco maminka nic. Dalším faktorem může být, že čínská horní víčka jsou často překrytá vrstvou kůže zeshora (teď tomu říkají myslím “hooded eyes”), takže nějaké stíny ani nejsou moc vidět. Mladé holky ale stíny rády mají, hlavně takové ty růžovo-zlato-blyštivé. Některé mají hlavně odstíny růžové a vypadá to, jako kdyby měly zarudlé oči. Nejoblíbenější rtěnky jsou asi červené, broskvové a takové ty tělové barvy. Fialovou nebo hnědou tady moc neuvidíte. Co má ale každá druhá, bez ohledu na věk, je domalované obočí. U většiny to bohužel vypadá strašně uměle. Jako nedotažená omalovánka.

2) Péče o pokožku

Co ušetří na líčení asi utratí za všemožné krémy na obličej, oční oblast, krk a dekolt, toninky, bělící a zpevňující krémy, zázračná séra a ampule, které udrží vaši pleť mladou navěky. Krém na ruce, krém vyživující nehty, krém na paže, krém bělící lokty a kolena, krém na chodidla, peelingy, pleťové masky a já nevím, co všechno na trhu ještě je. Západní značky jsou i tady oblíbené, ale vypadá to, že v tomto ohledu dávají ženy přednost spíše asijským produktům s tím, že prý mají lépe sedět jejich typu pleti. Prim hraje samozřejmě Korea, potom Japonsko. Nebyla by to Asie, aby jste zde nenašli krémy s výtažky ze slizu slimáka, ptačích slin, vaječných bílků, koňského oleje (z koňského tuku), jikry z lososa, zlato a další. Takové ty nudné ingredience jako je káva, citrón, vanilka, čajovník a podobně tady samozřejmě prodávají také. V lázních nebo jenom ve sprchách po cvičení tráví zdejší ženy opravdu spoustu času. Nosí si plastové košíčky plné nejrůznějších produktů a opravdu o sebe pečují. Pod jejich vlivem jsem se naučila aspoň hodit do batohu denní krém, který na sebe po sprše máznu.

Na Youtube najdete už i spoustu mužů a dalších entit (protože pryč jsou časy, kde byli prostě muži a ženy), kteří propagují líčení pro všechny. Nebudu je jmenovat, protože to není můj šálek čaje. V Číně je to stále hodně okrajové, ale pár takových se už také najde. Co se týče ale kosmetiky, spousta reklam, i na produkty pro ženy, natáčí vymazlení muži - dokonale oholení, vybělení, s domalovaným obočím, řasenkou a jemně namalovanými rty, aby vypadali k naskousnutí. I to možná trochu dovysvětluje nedávnou zprávu, která se objevila i na iDnes, o tom, že vláda plánuje přidat hodiny tělesné výchovy a své muže více pomužnit. Zmužnit. Vždyť víte.

3) Manikúra

To je další podnikání, které v Číně jen kvete, manikérky najdete na každém rohu. Ještě jsem nikdy neviděla muže-manikéra, ale to neznamená, že nejsou. Musím říct, že ženy si tady opravdu dávají záležet na péči o ruce a nehty mají většinou hezky upravené. Kromě těch přirozených tady letí nejrůznější tvary, barvy, délky i zdobení. Vždycky rostu, když mi přijdou středoškolačky na tělocvik s dlouhými drápy - tzn. že nemůžou dělat skoro nic. Nebudou chytat balon, neudělají kotrmelec -  aby se jim nehty nezlomily. O své ruce nedbají pouze ženy, u manikérky jsem často seděla vedle mužů. Ti si žádná lak nevybírali, ale dali si záležet na tom, aby jejich ruce byly upravené. Ani dlouhé nehty si tady nepěstují jen ženy. Kolikrát potkáte i muže s dlouhými nehty. Spousta z generace kolem 40+ mají dlouhatánský nehet aspoň na malíčku (čistí si jím uši). Tohle jsou věci, na které se raději nedívám, protože se mi zvedá kufr. A je normální si tady třeba v metru nebo více méně kdekoliv stříhat nehty. A nechat to všechno na zemi. 

4) Cosplay

Kdo by náhodou nevěděl, je to zkrácenina “costume play” = kostýmová hra, původem z Japonska. Jak jinak. (Více například zde: https://www.kinobox.cz/clanek/13844-slovo-cosplay-a-co-vsechno-obnasi) Když jsem kdysi vyrazila s přáteli do centra Šanghaje na půlnoční premiéru Harryho Pottera, čekala tam spousta mladších i starších lidí v dlouhých hnědých kabátech, špičatých kloboucích, v ruce hůlky. Někteří to měli dotažené opravdu k dokonalosti. Běžně v ulicích ale potkáte spíš slečny oblečené podle japonských komiksů. Sjednocujícími prvky je spousta volánků, ponožky nebo podkolenky, culíky, čelenky a další roztomilosti na hlavě, barevné paruky, krátké sukničky, boty, které nosila Heidi, děvčátko z hor. Je to takový zneklidňující mix spousty odhalené kůže a snahy působit velice dětsky a roztomile.

5) Čínské tradiční oblečení

Lidi oblečené v košilích s tradičním čínským zapínáním na uzlíky uvidíte spíš v zapadlejších vesnicích a nebo v městských parcích, kde většinou cvičí taijiquan (tajči). Častěji v ulicích uvidíte ženy oblečené v tradičních čínských šatech qipao. Ve městech a u mladších generací (i čtyřicátníci apod.) jsou symboly čínské kultury někdy spíš součástí trendu, kterým se vymezují od ostatních. Od těch, co bez rozmyslu konzumují všechno západní. Takže uvidíte například muže v bílém tričku, na něm rozevlátá čínská tradiční košile, kolem krku velké dřevěné korále, samozřejmě culík nebo známý “man bun” (pánský drdol), nějaké bavlněné/lněné kalhoty nebo džíny, kožené nebo plátěné boty - všechno v tlumených přírodních barvách. A nějaká kožená brašna přes rameno. A pak vytáhnou z kapsy iPhone. :-) Díky svému oboru Tradiční čínské sporty, jsem měla příležitost tuhle komunitu studovat. Starší, co na to mají, žijí v bytech zařízených tradičním čínským nábytkem doplněným nejnovější elektronikou, po zdech visí kaligrafie od známých mistrů s velmi hlubokým významem, o kterém dokáží přednášech hodiny. Doufají, že se děti dostanou na školy v USA, Británii nebo aspoň v Austrálii nebo v Kanadě. Ti, co na to nemají, aspoň chodí “čínsky” oblečení, v ruce nějakou starobylou knihu, píší výhradně inkoustem a diskuze zazdí moudrem nějakého filosofa učitele, kterému sami moc nerozumí.

Na ulicích občas zahlédnete mladší ženy a muže oblečené v tradičních hávech, které jsou k vidění v čínských historických seriálech z císařského dvora. Tyhle kostýmy jsou k půjčení u různých historických památek, můžete se v nich vyfotit. Ale jsou za pár peněz k mání i na internetu a někdo v tom rád chodí. Stoupnout si před nejmodernější čínské mrakodrapy v napodobenině šatů z dynastie Tang - to je rozhodně fotka do albíčka.

6) Neskutečná rozmanitost

Tohle je něco, z čeho jsem naprosto nadšená a opravdu mě mrzí, že většinu toho oblečení a bot neobléknu. Není to samozřejmě absolutní, ale v porovnání s tím, co často leží v českých obchodech, tady kousky mají nápad, šťávu, jsou zábavné, neuniformní a každý najde, co se mu/jí líbí. Všemožné materially a jejich kombinace, která by mě nikdy nenapadla a nakonec to vypadá hezky. Spousta Číňanek tyhle rozmanité prvky dokáže velmi dobře sladit, že to nebije do očí a opravdu jim to sluší. Umí si s módou hrát a nemusí za to utratit jmění. V tomto ohledu se od nich máme hodně co učit. Samozřejně to není tak, že co Číňanka, to citlivý módní vkus. Mnohé ženy od přibližně 40 let výš jsou někdy až příliš odvážné a kreativní. Oblékají se na náš vkus hodně lacině (leopardí vzory, k tomu krátké kraťásky, vzorované punčochy a vysoké kozačky někdy až nad kolena, k tomu nějaký roztomilý batůžek, kšiltovka, červená rtěnka a podobně).