Online výuka pro čínské studenty začíná

Začátek nového pololetí se v Číně odsunul na neurčito. Od 2. března začíná oficiální a celoplošná online výuka, která bude pokračovat, dokud bude nutné. Učitelé tak vlastně nemusí být fyzicky v Číně, stačí mít dobré připojení.

Během čínského nového roku jsem odletěla domů do ČR, kde jsem čekala, jak se bude celá situace kolem koronaviru vyvíjet. Tenkrát si nikdo nechtěl moc připouštět všechny důsledky a můj zaměstnavatel pevně trval na tom, že se všichni vyučující musí vrátit včas, aby mohli po dvoutýdenní domácí karanténě nastoupit do školy. Zpáteční letenku jsem měla, ale skutečný začátek letního semestru se stále odsouval. Manžel byl přijat do akademie při UFC Performance Institute v Šanghaji, která byla však také zavřená. Narychlo jsme se tak rozhodli, že z Číny společně odletíme do Thajska, kde se situace zdála být o dost lepší. Podle informací od přátel, kteří už tam byli, se chodilo bez roušek, restaurace i jiná zařízení fungovala bez problémů. Z ČR jsem odlétala s ruskou aerolinkou jedním z mála letů, které ještě byly k dispozici. Vše probíhalo dobře, roušky měl jen málokdo. Do Šanghaje jsem přiletěla v noci 15. února, dostala jsem razítko o příletu, vyzvedla jsem si kufr a pokračovala jsem k odbavení pro let na Phuket, kde už na mě čekal manžel. Kromě změření teploty byla potřeba vyplnit dotazník o tom, kde jsme se v posledních 14 dnech pohybovali. V Šanghaji už měli roušky všichni. Při čekání na kufr jsem si všimla jednoho Číňana, který se ptal cizince bez roušky, jestli je v pořádku a nechce roušku, že jich má dost. Musím říct, že na to, jak se normálně Číňané všude ženou a předbíhají, na letišti teď všechno plynulo v klidném tempu, lidé si navzájem pomáhali, rozdávali si roušky. Příjemně mě to překvapilo. Asi to bylo i tím, že cestujících bylo o poznání méně než normálně.

Let Šanghaj-Phuket trval 5 hodin 20 minut a byl obsazen, řekla bych, ze 75 %. Jako Češka jsem po příletu nemusela žádat o vízum, opět jsem jen vyplnila formulář mapující můj pobyt v minulých dvou týdnech. Číňané žádají o vízum po přistání do země. Protože v Šanghaji bylo vše zavřené, musel si manžel vystát frontu na vyfotografování se, ale všechno dobře odsýpalo. Po necelé půl hodině a zaplacení 800 bathů (584 Kč) už měl v ruce vízum na 15 dní a stáli jsme ve frotně na imigračním. Po chvíli za námi přišel pracovník letiště s tím, že za malý poplatek můžeme frontu přeskočit. Fronta to byla dlouhá, a tak jsme souhlasili. Za pár minut už jsme si domlouvali taxík. Z místního letiště to do čtvrti Chalong trvá necelou hodinu taxíkem a cenu jsme usmlouvali na 650 bathů (475 Kč). Náš hotel byl hned u hlavní cesty a vchod hlídaly sochy čínských draků. Čínské dekorace nechyběly ani uvnitř a i všechny nápisy byly kromě thajštiny, angličtiny, ruštiny, také v čínštině. Recepční byla velmi milá, a když zjistila, že jsme z Číny, přepnula na ještě milejší mód a nabídla slevy na všechno. Na hotelu jsme za noc zaplatili 900 bathů (657 Kč), po slevě to bylo o 100 méně. Podobné je to v celé oblasti. Číňanů je v Thajsku hodně, jsou zvědaví jako malé děti a rádi utrácejí peníze. Vízum po příletu do země mají na dva týdny, ale vzhledem k současné situaci v Číně jim Thajsko vychází vstříc a mohou mít vízum až na dva měsíce. Stačí si před vypršením 15 dní od přistání v zemi zajít na čínský konzulát v hlavním městě provincie a prodloužit si pobyt. Celou proceduru jsme i s čekáním ve frontě zvládli za 10 minut. 

Pro manžela je azyl v Thajsku nejlepším řešením, protože tady může trénovat každý den za velmi dobrých podmínek. Navíc většina osazenstva akademie se sem také přestěhovala, jeho trenéři jsou zde střídavě také. Pro mě je to asi také nejlepší varianta. Je tu teplo, moře a můžu pokračovat v tréninku. A hlavně je tu jen o hodinu méně než v Číně, nemám proto problém s online výukou pro své žáky v Šanghaji. Někdo tvrdí, že bych podle šanghajské vlády měla nárok na plat i v případě, že bych nemohla vyučovat například kvůli časovému posunu, přístupu k internetu a podobně. Jak ale znám naše vedení, je lepší to neriskovat. Za nedlouho od našeho příletu se ukázalo, že Šanghaj jen tak nezačne fungovat, a tak jsme si pobyt zde prodloužili. Přestěhovali jsme se do levnějších bungalovů mimo hlavní ulici, kde nás pobyt přijde o polovinu levněji. Navíc máme k dispozici i plně vybavenou kuchyni na chodbě.

I když jsme soukromou školou, z velké části se stejně musíme řídit pravidly šanghajské vlády, a tak oficiální začátek online výuky byl vyhlášen na 2. března. Aby si škola udržela co největší část platících studentů, začala s výukou už o dva týdny dříve. První hodinu jsem tak absolvovala nepochopitelně už ve čtvrtek 20. února. Tři třídy tak se mnou mají o jednu hodinu více než všechny ostatní. Po dobu těchto prvních dvou týdnů nesměli učitelé probírat žádnou novou látku, šlo jen o opakování dosavadního učiva. Střední škola tělocviku moc pozornosti nevěnuje, mou výuku tak zrušili. První stupeň základní školy se potýkal s velkými organizačními problémy, a tak nějaká výuka probíhala, ale pouze s čínskými učiteli. Šlo hlavně o to, aby si děti navykly na nový systém, na používání programu Zoom a všechny jeho možnosti. Měla jsem tak pouze osm hodin týdně pro 2. stupeň základní školy. Většina studentů považuje hodiny tělesné výchovy za příležitost se vybouřit při hraní her, dost dobře tedy nechápou, že se v hodině mohou setkat i s teorií, výkladem pravidel, historií a podobně. Udržet jejich pozornost tak bylo velmi těžké, zvlášť když obsah byl celý v angličtině, vidím to spíš jako ztrátu času.

Od příštího pondělí mě čeká 19 hodin týdně, každá v délce 40 minut. K 2. stupni ZŠ mi přidali dvě třídy střední školy a kompletní 1. stupeň ZŠ. Posledně jmenovaná divize je nejvíce chaotická, protože kombinuje jak své vlastní hodiny, tak hodiny naplánované vládou. Osnovy teď totiž drží pevně v ruce šanghajská vláda, která ve dvou týdnech připravila celý systém online výuky zahrnující všechny předměty. Pro mě to má výhodu v tom, že budu mít přístup na danou webovou stránku, na které najdu videa pro tělesnou výchovu pro jednotlivé ročníky. Videa jim pak během společných hodin mohu pustit a jen dohlížet, že jsou děti správně oblečené, mají dostatek vody a že cvičí podle instrukcí. Jednotlivá videa mají trvat 20 minut a učitel má poté ještě 20 minut na zpětnou vazbu a diskuzi se studenty. Tato webová stránka nejde zobrazit mimo Čínu. Mám velké štěstí, že si manžel koupil mobilní data ještě v Šanghaji a mohu se tedy přes jeho hot spot přihlásit a vše mi funguje. Jinak bych musela natáčet vlastní videa pro jednotlivé ročníky a z učitelky tělesné výchovy by se stala spíš fitness instruktorka pro nejmenší. Mám teď víkend připravit se na začátek výuky, tak doufám, že vše poběží bez větších problémů.