Jak jsem jela slavit Nový čínský rok na vesnici

22. 01. 2020 10:40:18
Zrovna sedím se svou čínskou rodinou v autobuse směr Anhui a nejhorší, co nás letos potkalo je hustý déšť. Žádné kolony. Ve srovnání s mou první cestou naprostá pohádka.

V pátek 17. ledna jsme u nás na škole slavnostně zakončili zimní semestr a do lavic se vrátíme až 13. února, máme tak volno necelý měsíc! Pracující tolik volna nemají, svátky oficiálně začínají 24.1. a končí 30.1. 2020. Pro mnohé je to jediná příležitost dostat se zpět domů a navštívit rodinu, a tak si dny volna prodlouží. Někteří cestují jen do přilehlých provincií, někteří však stráví na cestě i dva dny. Téměř celý národ někam cestuje, pro nás je to nepředstavitelné.

V roce 2015 jsem měla poprvé odjet na svátky s přítelovou rodinou do jejich rodného města Xuan De v provincii Anhui, které leží necelých 40 km od známých Žlutých Hor. Když se tady muž rozhodne vzít přítelkyni s sebou domů, už je to na vážno. Říkala jsem si, že mám štěstí, že Lukasovo domovina není tak daleko, jen 4 až 5 hodin autem. Do hlavního města této provincie, Hefei, jezdi ze Šanghaje i rychlovlak. Poté je však potřeba přestoupit na jiný spoj a nakonec ještě autobusem. Proto jezdí celá široká rodina buď vlastním rezavým mikrobusem a nebo autobusem, který staví v jejich městečku hned pod domem. Poprvé jsme jeli všichni mikrobusem, který řídil strejda. Abychom se vyhnuli nejhorším zácpám na dálnici, vyrazili jsme ještě v noci kolem 2. hodiny, kdy bylo město naprosto prázdné.

Do auta pro sedm se nás nasoukalo 10, v kufru vyskládaná zavazadla až po střechu, a co se nevešlo, jsme vezli na klíně. Aspoň mi neměla kam padat hlava a dobře jsem se vyspala. Když se mamince vedle udělalo špatně, propukla hromadná panika, protože nikoho nenapadlo přibalit igelitový pytlík. Naštěstí jsme vyhrabali prázdný pytlík od brambůrek a jen o fous zabránili katastrofě. Po necelé půlhodince na dálnici jsme zjistili, že chytrý nápad vyrazit brzy mělo víc lidí. Přesněji, snad všichni z přilehlých oblastí. U nás doma jsem už nějaký čas v dopravních zácpách strávila, ale tohle se vůbec nedá srovnat. Několik hodin (!!!) jsme popojížděli na jedničku a nebo prostě stáli. Z dálnice se stala spíš promenáda, na které si lidé protahovali nohy, svačili, a vykonávali všechny ostatní potřeby! K odpočívadlu to bylo daleko, tak si prostě přidřepli a bylo to. Kilometry exkrementů a nekonečné haldy odpadků, to jsem v životě neviděla. Z plánovaných pěti hodin to bylo hodin dvanáct!

V roce 2013 jsem s bývalým přítelem jela slavit čínský nový rok do provincie Gansu, jedná se o jednu z nejchudších oblastí v Číně. Hlavní město Lanzhou je od Šanghaje po kolejích vzdáleno něco přes 2000 kilometrů a rychlovlakem celá cesta trvá minimálně 10 hodin. Na vlak se nám však nepodařilo koupit lístek, a tak zbýval autobus. Po 25 hodinách jsme dorazili do městečka Ping Liang, měla jsem problémy dopnout zip u bot, jak jsem měla nateklé nohy. Přítel tvrdil, že místo, odkud pochází, má kolem 40 000 obyvatel, myslela jsem si tak, že tady naše cesta končí. S kufry jsme však pokračovali na stanoviště mikrobusů, které rozvážely po přilehlých vesnicích. Vysadili nás na malé křižovatce uprostřed ničeho, a protože naše cesta dál už nebyla zpevněná, následovala půlhodinová procházka, během které jsme nesli kufry v ruce. Ještě že jsme sportovci. Asi myslel, že v celé oblasti dohromady žije 40 000 lidí, protože v naší vesničce stálo asi 20 domů a to bylo vše. Do nejbližší vesnice to bylo přes dva kopce. Přitelovi rodiče bydleli v malém hliněném stavení ve tvaru čtverce s nádvořím uprostřed, tedy klasický čínský půdorys. Voda se nosila ze společné studně za branou, ohřívala se na plotně a na záchod se chodilo do kadibudky. Spousta lidí ani tu neměla a chodila na pole, kde si každý vyhloubil svou jámu. Elektřinu jsme měli, ale žádné topení. Většinu času doma jsme tak trávili na posteli, která se vyhřívala malou pecí pod ní. Kvůli sněhové kalamitě z plánovaných dvou týdnů byly týdny tři, protože nejezdily ani vlaky ani autobusy. Tři týdny jsem se tedy myla u lavoru, někdy jsem se nemyla vůbec, byla strašná zima. Někdy jsem měla pocit, že uvnitř ještě víc než venku. Rozhodně to byl zážitek. Než napadl sníh, sousedi každé ráno vyháněli krávy a kozy na pastvu na trávu u řeky v údolí. Kopce byly spíš písčité, sem tam nějaký uschlý keř, sem tam tráva. Jednou mi to na procházce v kopcích uklouzlo a padala jsem dolů. Naštěstí jsem se zachytila trsu trávy, jinak bych se skutálela z pěkné výšky a přistála na kamenech dole. Na trávě jsem tam visela celkem dlouho. Stihla jsem z paniky přejít k rozjímání o svém dosavadním životě, až po rozhodnutí to risknout a přeskočit k dalšímu trsu trávy, po kterém bych mohla vylézt výš. No, nešlo to tak hladce jako ve filmu. Tráva se se mnou utrhla a sunula jsem se pískem níž a níž, až jsem se zastavila o kámen. Potom už se mi naštěstí podařilo vyškrábat se zpět nahoru a dojít celá špinavá a poškrábaná do vesnice, kde mě už všichni hledali.

Letos oslavy nového roku snad proběhnou klidně a bez velkých dobrodružství. Jak jsme přivítali Rok krysy přivítali v provincii Anhui vám povím zase příště.

Autor: Kateřina Krumpálová | středa 22.1.2020 10:40 | karma článku: 30.32 | přečteno: 1658x

Další články blogera

Kateřina Krumpálová

Nápadník z ropné plošiny

Emaily s podivnými odkazy, falešné účty, které vám vysají bankovní kartu při nakupování zboží z bazaru, na to jsem zvyklá. Nečekala jsem ale, že mě podvodník potká i jinde...

27.7.2023 v 15:47 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 920 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Mistrovi se "ne" neříká - aneb jak jsem držela půst v čínských horách

S naším Mistrem Xu jsme se nikdy nenudili. Jednou mě naverboval do pětidenního detoxu v čínských horách...

2.7.2023 v 15:32 | Karma článku: 23.50 | Přečteno: 583 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Jak Číňané vnímají trendy oslavující těla všech velikostí a tvarů?

Západ se snaží oslavovat těla všech velikostí, tvarů, barech...často ne příliš úspěšně. Jak tyto trendy vnímají Číňané?

28.6.2023 v 18:27 | Karma článku: 19.90 | Přečteno: 629 | Diskuse

Kateřina Krumpálová

Telefonát s Taiwanem

Už začátkem nového roku, před oficiálním nástupem nového prezidenta do funkce, máme hned o čem mluvit. Co může přinést jeden telefonát s Taiwanem?

1.2.2023 v 16:57 | Karma článku: 37.44 | Přečteno: 2988 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 348 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 291 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 510 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1507

V Číně žiji a pracuji již devátým rokem, ale tato země mě nepřestává překvapovat. Postupně se s vámi podělím o zážitky a poznatky ze všedního života, sportu, vzdělávacího systému a ze společnosti.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...