Jak se bydlí v Šanghaji

V jednom z předešlých článků jsem vyprávěla o našich univerzitních kolejích, ze kterých jsem se po 4. roce studia odstěhovala do pronájmu. Dnes se rozepíšu o tom, jak vypadá takový čínský byt a jak se tady žije.

Pokud nevíte, o čem si s Číňanem ze Šanghaje (a asi i dalších velkoměst) povídat, nadhoďte téma bydlení. První větou většiny bude: “Byty tady jsou šíleně drahé, na ty nikdo nemá. Tedy kromě Šanghajců, ti je dostali zadarmo a mají i víc než jeden!” Neplatí to samozřejmě absolutně. Faktem ale je, že spousta místních měla velké štěstí. Staré domy se bourají, aby udělaly místo novým bytům a developerským projektům. Obyvatelé těchto domů získají jako náhradu minimálně jeden byt. Běžnou praxí je, že v jednom bytě bydlí celá rodina a druhý byt pronajímají. Co se týče cizinců, pokud v Číně pracovali nebo studovali alespoň jeden rok, mají na koupi bytu či domu nárok. Nemohou byt však dále pronajímat. Další zajímavostí je, že třebaže si koupíte nemovitost, pozemek, na kterém stojí, vám nikdy patřit nebude. Můžete ho mít pronajatý na 70 let, poté vám Ministerstvo bydlení a výstavby může pozemek odejmout a vyplatit náhradu, která může být i o dost menší než tržní cena.

Za kolik si můžete v Šanghaji koupit nebo pronajmout bydlení?

Vše se jako všude odvíjí od toho, jak lukrativní je daná lokace, jak daleko je od centra, od zastávky metra, obchodů a dalších služeb, dále od metrů čtverečních, stáří budovy, vybavení… uvedu jen pár příkladů, které jsem našla ve výlohách místních realitek:

New Pudong zabírá něco přes 1200 km2 a zahrnuje nejen finanční a obchodní zónu Lujiazui, kde najdete všechny slavné mrakodrapy, mezinárodní letiště Pudong, ale i například městečka Huinan (tady pracuji) a další. Hodně tedy záleží na tom, kde přesně v Pudongu jste. Můžete být v rušném centru plném světel a luxusu, ale také téměř na vesnici, která se pomalu rozvíjí a zastavuje novými projekty.

Yangpu je mou srdeční záležitostí, protože jsem tady strávila dlouhých sedm let života. Jsou tam jak staré čtvrtě obývané hlavně Šanghajci důchodovém věku, kde to voní čínskými mastičkami a masovými knedlíčky, všude jsou malé záhonky s květinami a zeleninou. Najdete tady ale nové věžáky i luxusní vilové čtvrtě.

Jing’an se rozkládá na necelých 40 km2. Mezi nejznámější atrakce zde patří známý chrám Jing’an který sem byl přesunut v roce 1216 n.l. a podle kterého byla celá čtvrť pojmenována. V doslovném překladu se mu říká chrám Míru a klidu. To dnes působí spíš úsměvně, protože je z obou stran svírán prosklennými výškovými obchodními centry a hlavní brána vede na jednu z nejrušnějších ulic zvanou West Nanjing, kde najdete spoustu luxusních obchodů, restaurací a hotelů.

Jen pro představu, ta vila ve středomořském stylu je součástí nového projektu, který počítá s výstavbou celkem 179 vil, ke kterým patří také tenisové a squashové kurty, posilovna, restaurace, kulečník, vnitřní a vnější bazén, restaurace a hřiště pro děti. Nabídka je opravdu veliká, ale nám obyčejným smrtelníkům nezbývá, než si pronajmout byt někde na předměstí v dojezdové vzdálenosti do práce od 60 min výše.

Kde všude jsem bydlela?

V roce 2015 jsme si poprvé pronajali pokoj mimo univerzitu. Stále jsme ještě studovali a trénovali, potřebovali jsme tudíž bydlení poblíž školy. Nakonec se nám povedlo najít bydlení 5 minut jízdy na skútru od univerzity, kousek od obchodního domu, kde nabízeli vše potřebné, a k velké radosti našeho psa byl hned naproti rozsáhlý park. Náš byt se nacházel v 18. patře velkého věžáku, naštěstí se nám nikdy nestalo, že by se pokazil výtah. Nejednalo se o klasický byt, ale spíš ubytovnu, která byla rozdělená na čtyři oddělené pokoje a malou koupelnu se sprchovým koutem, záchodem a pračkou. Náš pokoj byl největší, pyšnil se i zasklennou lodžií. Měli jsme velkou postel s nočními stolky, prostornou skříň a psací stůl se židlí. Vedlejší dva pokoje byly mrňavé a z toho, co jsem viděla, tak byly v obou jen patrové postele a v každém pokoji spali čtyři lidé. Naproti koupelně byl nejmenší pokoj, ve kterém bydlel mladý manželský pár. To znamená, že nás na jednom bytě bydlelo celkem dvanáct a pes. Byli jsme rádi, že se nám něco podařilo sehnat, ale život tam byl často složitý. Ráno i večer byl problém dostat se do koupelny, prádlo jsme si prali raději v ruce nebo nosili do školní pračky. Představte si, že se vám večer nutně chce na záchod, ale zrovna se tam sprchuje manželský pár, což bylo aspoň na půl hodinu. Kolikrát vyšlo rychleji sjet dolů a odběhnout si někam do parku. S hygienou to nebylo vůbec slavné, kolikrát se mi do koupelny vůbec nechtělo. Měsíčně nás tento pokoj vyšel bez energií a internetu na 1800 RMB. Vydrželi jsme tam necelý rok. Potom se najednou objevil majitel bytu s tím, že máme 2 týdny na vystěhování, protože bude byt renovovat a prodávat. V naší cenové relaci nebylo moc na výběr, zvlášť když jsme se stěhovali se psem. V té době jsem cestovala s rodinou po jižní Číně a stěhování měl na starosti manžel. Už zoufalý mi volal, jestli by mi vadilo, že bychom měli v pokoji okno do chodby bytu. Tady jsem udělala chybu, za kterou jsem se fackovala další rok: “Pokud bude zasklené a nebude k nám vidět, tak mi to vadit nebude.” 

Náš nový pokoj se nacházel v přízemním bytě jednoho starého sousedství asi 15 minut jízdy od školy. Na pravé straně od vchodových dveří byla začouzená kuchyň, ve které se v noci proháněly myši, takže jsem tam za celou dobu vstoupila tak dvakrát. Nalevo byla malá koupelna, ta byla také dost za trest. Chodbou se šlo dál a tam, kde se rozšiřovala byl najednou po straně závěs a za závěsem postel! Prostě si tam zavěsili závěs a měli pokoj navíc, kde měl bydlet jeden starší strejda. Náš pokoj se nacházel úplně vzadu a z toho okna do chodby jsme viděli strejdovi pěkně až do postele. V našem pokoji stála velká lednice, kde měl pán v mrazáku různé nechutnosti a považoval za samozřejmé, že si pro to občas do naše pokoje skočí. Tak jsme mu všechno předali a na dveře pověsili velký zámek. Součástí našeho pokoje byl také zaneřáděný dvorek, na který jsme také raději nechodili.

Od té doby, co jsem nastoupila do práce, bydlíme už konečně nějak pořádně. Naše škola se nachází v městské části zvané Huinan, která se rychle rozvíjí, ale i tak to bude trvat ještě hodně let, než se z vesnice přemění v opravdovou šanghajskou městskou část. Dvě ulice od školy už jsou jen pole. Sice se tady nedá nikam moc jít, ale má to i svoje výhody: neutratíme moc peněz, máme denně opravdu čerstvé ovoce a zeleninu přímo od farmářů, není tady takový ruch a hluk, levný nájem. Náš nově zrenovovaný dvojpokojový byt o rozloze 52 m2 jsme si pronajímali za 2700 RMB a do práce jsem to měla ani ne 10 minut na skútru. Lukas ale v metru každý den strávil minimálně 4 hodiny, a tak jsme se další rok přestěhovali blíže k centru. Nyní bydlíme v hodně podobném bytě, do centra i do mé školy to metrem trvá přibližně 40 minut, ale platíme jednou tolik. K tomu manžel od tréninkového centra UFC, kde nyní působí, dostal zdarma i pokoj na nově postavené ubytovně 30 minut od centra, takže víkendy většinou trávíme tam. Cena takového pokoje se samostatnou koupelnou a pračkou je 4000 RMB.

*Kurz RMB ke koruně byl dnes 3.28