Ztraceno v (čínském) překladu

Někdy máme problémy domluvit se i se svými krajany, natož potom s cizinci. To často vznikají i hodně úsměvné situace, na které se vzpomíná leta. Pár se mi jich z mého česko-čínského života vybavilo, tak poslouchejte...

Často ani nezáleží na tom, jak vzdálené si vaše země jsou. K nedorozuměním, úsměvným i těm horším, mezi cizinci prostě občas dojde. Můj táta pochází ze Slovenska, v České republice žije již mnoho let, ale stejně nás často rozesměje. Jednou prý v lese chytil kleště, v pracovním vercajku měl zase klíště. Nádobí zásadně myje v dresu (rozuměj: dřezu). Občas přijde s nějakým zvláštním slovem, tak potom musíme volat babičce a zeptat se, ako sa to hovorí po slovensky. Kris-kros jsme už vzdali, to bylo dohadování a času stráveným nad česko-slovenským slovníkem…

Můj manžel je Číňan a ze začátku jsme mohli komunikovat pouze v čínštině. To jsem se o většinu nesmyslů postarala já.

Někdy v začátcích jsem chtěla říct: “Pokud tě něco zajímá, tak se prostě zeptej.”Ptát se vyjadřuje čínský znak ?wen, který ovšem zní celkem podobně jako ?wěn (políbit). Samozřejmě, že jsem to spletla. Tóny se mi občas pletou i teď. Vůbec nechci myslet na to, kolikrát jsem někomu řekla: “Chci ti dát pusu” místo “Chci se tě zeptat”.

Před pár týdny mi Lukas ve zprávě posílal seznam nákupu, čínsky tam stálo:

“Špenát, sojovka, rajčata, cibule

ještě máme vajíčka, česnek a zázvor, …”

Následovaly nějaké složité znaky, které jsem neznala, a byla jsem líná hledat ve slovníku. Doma jsme to měli, tak jsem to teď hned nepotřebovala vědět. Zprávu jsem zavřela a poslušně šla nakoupila špenát, sojovku, rajčata a cibuli. Když se Lukas vrátil domů a chtěl nám uvařit večeři, divil se, jak to, že máme jen čtyři suroviny, když mi jasně napsal, co potřebuje. Ono totiž “ještě máme” mělo znamenat “a ještě” (??hái you) . Špatně jsem si to ve spěchu přeložila, a když teď nad tím přemýšlím, ani moc nedávalo smysl, že by mi v seznamu vyjmenovával, co všechno ještě máme doma.

Lukas se začal učit česky a docela mu to jde, je schopný základní konverzace s mou rodinou i přáteli. Občas si však plete slova. Jednou v zimě jsme se chystali vyvenčit psy a on se zeptal mojí maminy: “Maminko, kde je tvoje k**da?” Všichni jsme se začali moc smát. Potom, co jsem Lukase opravila, že se určitě ptal, kde je maminky bunda, se červenal ještě dlouho.

Úskalí tónů a znaků

V čínštině je spousta slov, které se vyslovují velmi podobně, liší se pouze tónem, a s tím my cizinci máme kolikrát veliké problémy. Někdy jsme místo na lodi(?? shang chuán)na posteli(?? shang chuáng). Když jsem si od někoho potřebovala půjčit pero, musela jsem si dávat extra pozor, protože pero se řekne bi(?), zatímco bi (?) je velmi vulgární označení dámských genitálií. A tak jsou některá slova, kterým se raději vyhýbám. Slova se od sebe dají dobře rozeznat v zápise, ale i tam musí být začátečník ve střehu. Stačí o jeden tah víc nebo míň a jde o úplně jiný význam. To se mi tak jednou naprosto zbytečně povedlo rozpoutat paniku, když jsem Lukasovi poslala zprávu: “Lucky???!” Chtěla jsem ohlásit, že našemu psovi Lucky vypadl první zub. Jednak jsem použila špatné sloveso:? diu (ztratit) a ?není zub (?), ale částice, která vyjadřuje překvapení nebo pochybnost. Manžel si myslel, že se nám pes ztratil, vydal se ho hledat a volal mi, kde jsem Lucky viděla naposledy. Přitom mi spokojeně ležela na klíně.

Kulturní odlišnosti

Někdy máme problémy se dorozumět nejen kvůli jazyku, ale i tím, že spoustu konceptů vnímáme o dost jinak, máme jiné zvyklosti. Před Vánoci jsme zašli na poštu poslat přáníčka a dopisy. Tady se na všechny obálky patlá lepidlo, kolikrát příliš zvlhnou nebo jsou celé olepené. Tak jsem se jala Lukasovi vysvětlit, jak se to dělá u nás. My prostě obálku vezmeme a celý okraj takhle olízneme. Jeden starší pán na mě udiveně hleděl a pak se mě zeptal, odkud že to jsem. Očividně ze země, kde neznáme ani lepidlo… Docela dlouho mi třeba trvalo, než jsem si zvykla na význam slova “za chvíli”. S manželem jsme byli domluvení, že se sejdeme na zastávce metra. Napsal mi, že za chvíli vyráží z koleje. Tak jsem se nastrojila a vyrazila, protože cesta tam trvá ani ne 10 minut. Když jsem čekala na zastávce 20 minut, zavolala jsem mu s tím, kde je. Prý tam bude za krátkou chvíli. Nakonec od jeho sms zprávy uplynulo dlouhých čtyřicet minut.  Zatímco u nás “za chvíli” znamená přibližně 10 minut, hned několik Číňanů mi na dotaz odpovědělo, že to může být 5 minut, může to být i 35 minut, většinou tak do hodiny. Raději se tak vždy domluvím na přesném čase.

Za tu dobu, co jsem tady, se toho přihodilo tolik, že si už ne všechno pamatuji. Až zase nasbírám nějaké příhody, tak se s vámi o ně podělím.